Trenér Miroslav Koubek nakonec skončil u české fotbalové reprezentace

Když přišel během poslední zimy po známé kladenské schůzce s předsedou Fotbalové asociace ČR (FAČR) Davidem Trundou a manažerem reprezentace Pavlem Nedvědem na post trenéra českého národního týmu jako konečně plnohodnotná náhrada za v říjnu odvolaného Ivana Haška, přicházel k mužstvu s jasným cílem. Úspěšně zakončit kvalifikaci, na jejíž konci by se měl slavit ideálně postup na mistrovství světa. To se nakonec podařilo, jelikož Koubek se svými svěřenci (i když s notnou dávkou štěstí) zvládli oba březnové barážové zápasy s Irskem, potažmo s Dánskem a mohli se tak skutečně radovat z prvního postupu na MS po dvaceti letech.

O úspěch se jistě jednalo. Samotný fotbalový světový šampionát ale ukázal český fotbal ve své nahotě. Svými výkony se český tým zařadil jednoznačně mezi nejhorší týmy mistrovství, ne-li na pozici vůbec toho nejhoršího. Šampionát Češi bohužel opouštěli s ostudou s jedním bodem na kontě (za remízu 1:1 s Jihoafrickou republikou), jinak si připsali porážky s Koreou (1:2) a domácím Mexikem (0:3).

Trenér Koubek si pak neudělal příznivci především kvůli svým vyjádřením po zápase s Jihoafrickou republikou, kde výkony hráčů označil za pozitivní, pak se za ně omlouval a ještě je upravoval. Některým fanouškům šla také proti srsti jeho rozhodnutí ohledně jednotlivých střídání během zápasů a zvláště pak po závěrečném duelu s Mexikem si protiřečil i s Denisem Višinským, jehož střídal prý proto, že se mu zdál být unaven, ale samotný hráč mluvil o tom, že se cítil na to, že by klidně hrál dál.

„Po neúspěchu na mistrovství světa, za který nesu jako hlavní trenér spoluzodpovědnost, jsem po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že nabídnu svoji pozici k dispozici panu předsedovi FAČR Davidu Trundovi. Po vzájemné debatě a konzultaci pan předseda můj návrh přijal,“ uvedl Koubek ve svém prohlášení ke své pondělní rezignaci a pokračoval v něm: „K mému rozhodnutí přispěla i mediální kampaň, založená na řadě polopravd a fabulací proti mé osobě. V této atmosféře by moje práce pro českou reprezentaci přestala dávat smysl.“

„Bylo pro mě velkou ctí vést českou reprezentaci. Mrzí mě, že po nabytí poznatků z mistrovství světa se mi nepodaří naplnit konkrétní a jasné vize, které jsem měl do další práce s národním mužstvem. Velké poděkování patří fanouškům. Jejich podpora během celé cesty za postupem i na samotném mistrovství světa byla mimořádná a nikdy na ni nezapomenu. České reprezentaci a svému nástupci přeji, aby na dosažený postup navázali dalšími úspěchy,“ zakončil Koubek.

Předseda českého fotbalu Trunda vzal trenérovo rozhodnutí na vědomí. Připomněl, že mezi nimi neshody nepanovaly. „Pan trenér mi na dnešním osobním jednání nabídl svoji pozici k dispozici a po otevřené a korektní debatě jsem se rozhodl jeho nabídku přijmout. Když jsme spolu poprvé jednali 14. prosince na Kladně, několik hodin jsme mluvili o českém fotbalu, reprezentaci i o tom, kam ji chceme společně posunout. Shodli jsme se na dvou jasných cílech – vrátit českou reprezentaci po 20 letech na mistrovství světa a současně vytvořit pevné základy pro její dlouhodobý rozvoj. První z těchto cílů jsme společně splnili. Postup na mistrovství světa byl mimořádným okamžikem pro celý český fotbal a pan Koubek na něm nese obrovský podíl. Za to mu patří můj upřímný respekt a poděkování,“ nechal se slyšet konkrétně Trunda.

„Za dobu naší spolupráce jsem měl možnost poznat nejen výborného trenéra s mimořádnými zkušenostmi a odborností, ale především charakterově skvělého člověka. Velmi si vážím jeho přístupu, profesionality i práce, kterou pro český fotbal odvedl,“ doplnil nejvyšší boss tuzemského fotbalu.

Výkon a výsledek českých fotbalistů na letošním MS způsobil zemětřesení v národním týmu, jaké dosud nemělo obdoby. Ještě před nečekanou rezignací Miroslava Koubka ohlásili svůj v reprezentaci jednak jedna z největších opor Patrik Schick a také Tomáš Holeš.

Nástupce Miroslava Koubka by měl být znám tak akorát včas, aby se mohl pod ním národní tým připravovat na podzimní Ligu národů, kde ho v rámci elitní divize čekají soupeři z nejtěžších – Anglie, Španělsko a Chorvatsko.