Biatlonový veterán Michal Šlesingr se v Novém Městě na Moravě rozloučil s kariérou

“Fanoušci dělají z Nového Města nejlepší podnik v sezóně. Bez nich to není ono, nicméně dávají nám podporu na internetu. Hodně z nich si našlo cestu i sem a stojí v močálech za plotem. Jsou tam po kotníky ve vodě a spousta z nich nemá gumáky, ale jen tenisky,” reagoval na vzpomínku prázdných tribun 37 letý veterán.

V Novém Městě na Moravě Michal Šlesingr štafetu klasicky rozbíhal. Chyboval jenom jednou na první střelecké položce. Svoji poslední střelbu zvládl bravurně a s kariérou se rozloučil pěti ranami do černého. “Ze začátku jsem si to i užíval. Dokonce i po stojce, kterou se mi podařilo odstřílet čistě. Na druhou stranu jsem v posledním okruhu už mlel z posledního a bylo to na krev. Takže jsem si to postupně přestával užívat a začal se mordovat. To k tomu sportu ovšem patří a jsem na to zvyklý. Kromě toho finiše, kde jsem jel se zatnutými zuby to jinak bylo dobré,” zhodnotil svůj úsek. Ondřeji Moravcovi odevzdával na pěkném sedmém místě. Ten štafetu posunul ještě výše. Následně však Štvrtecký i Krčmář museli absolvovat trestná kola a Češi obsadili konečné 11. Místo.

Rodák z Ústí nad Orlicí byl velkým talentem už od dětství. Na světovém šampionátu juniorů vybojoval celkem sedm medailí, včetně zlata z roku 2002 ve stíhacích závodech. Jeho debut ve Světovém poháru si odkroutil v italské Anterselvě ve štafetových závodech toho stejného roku. “Jel jsem štafetu, ale ani si nejsem jistý, zda jsme dojeli do cíle. Pamatuji si, že jsme složili béčkový tým ve složení Málek, Graclík, Soukup a já. Ztráceli jsme už od začátku a nemělo to dobrý vývoj,” zalovil v paměti.

V sezóně 2004/2005 poprvé pronikl do nejlepší desítky. Přelom v jeho kariéře přišel opět v Anterselvě na Mistrovství světa v roce 2007. Ve sprintu obsadil druhé místo jen o necelých pět vteřin za legendárním Ole Einarem Bjoerndalenem. Úspěšný šampionát završil bronzovou medailí ve vytrvalostních závodech.

Mezi jeho největší úspěchy patří zlato ze smíšených štafet na MS ve finském Kontiolahti v roce 2015, kde nastoupil společně s Veronikou Vítkovou, Gabrielou Koukalovou (tehdy ještě Soukalovou) a Ondřejem Moravcem. 

Na olympijských hrách mu bohužel ani jedno představení nevyšlo podle představ. “Nesáhl jsem si na olympiádě na žádný cenný kov, což mě samozřejmě mrzí. V Soči jsem měl smůlu. Byl jsem ve formě, ale onemocněl jsem a bral antibiotika. Tam mi to tak trochu proklouzlo mezi prsty, protože šance tam byla veliká. Nebyl jsem od toho tak daleko, aby to bylo nedosažitelné,” analyzuje český biatlonista. Během své profesionální kariéry odjezdil 422 závodů na profesionální úrovni.

Jak po posledních závodech hodnotí svoji kariéru? “Moje kariéra se dá popsat jednoduše - byla dlouhá. Člověk si ani neuvědomuje, kolik roků v tom kolotoči vydržel. Když se to dozvěděli závodníci jiných národností, ze srandy jsem jim říkal, že dnes trpím naposledy. Pro nás všechny je to, samozřejmě, náročné. Bylo to dlouhé, bolavé, někdy radostné, jindy méně. Prostě sport. Jednou jsi nahoře, jindy dole,” vtipně raguje na otázky desítek novinářů.

Michal Šlesingr alias Boušek, jak ho v biatlonové komunitě přezdívají, se bude naplno věnovat své rodině a koníčkům, na které neměl dostatek času. “Jediné obavy mám z toho, že toho bude na mě hodně. Ve finále je život sportovce poměrně jednoduchý. O nás se většinou postarali. Od ubytování až po stravu. Naopak si myslím, že když vstoupím do normálního života, nebudu v tom umět ze začátku plavat. Budu se muset naučit lépe organizovat svůj čas. Nicméně se těším na to, že když se podívám z okna a bude opravdu hnusně, nebudu muset jít ven běhat,” odlehčoval biatlonista.

A v čem budou jiné první dny v biatlonovém důchodu? “Pravděpodobně si budu hledat novou práci a přihlásím se na úřad práce,” se smíchem dodává dobře naladěný Michal Šlesingr.