Svoboda internetu neexistuje? Manipulace s veřejným míněním je stále častější

Podle zjištění studie už sedmým po sobě následujícím rokem se celková internetová svoboda opět snížila. Pokles byl zaznamenán u téměř poloviny ze 65 zemí, jen v 13 zemích došlo k zvýšení. Méně než jedna čtvrtina uživatelů sídlí v zemích, kde je internet označen jako svobodný, tj. kde neexistují závažné překážky přístupu, není pod nekontrolovatelným dohledem a kde není omezována svoboda projevu.

Míra internetové svobody se mění podle několika faktorů. Na jejím snižování se podílí nejen úsilí vlád o větší kontrolu online prostředí , ale i hackerské útoky narušující mobilní internetové služby, manipulace webového obsahu (fenomén tzv. „fake news“) a zvýšení fyzických a kybernetických útoků na novináře, nezávislé sdělovací prostředky či ochránce lidských práv.

Manipulace veřejnosti a šíření dezinformačních zpráv je nejdiskutovanějším tématem dneška. V Evropě a USA se tato debata takřka výhradně týká Ruska, které bylo obviněno z vměšování do všech evropských voleb a zvláště se jeho vliv na veřejné mínění řeší v případě amerických prezidentských voleb. Nicméně Rusko není jediným státem, který se pokoušel mít rozhodující slovo ve volební debatě. Podle Freedom House hrály manipulační a dezinformační taktiky hrály důležitou roli ve volbách v nejméně dalších 17 zemích za uplynulý rok.

Ve většině těchto případech však nebylo cílem rozšířit svůj vliv do zahraničí – jako tomu bylo v případě Ruska – jako spíše použít tyto metody uvnitř vlastních hranic k udržení své moci. Např. Venezuela, Filipíny a Turecko jsou mezi  30 zeměmi, kde vlády zaměstnávají armádu „tvůrců názorů", jejichž úkolem je šířit vládní propagandu a bojovat s vládními kritiky na sociálních sítích. Od roku 2009, kdy Freedom House začal systematicky sledovat tento fenomén, takovýto druh manipulace každoročně vzrostl a stal se technicky propracovanějším a rozšířenějším.

Propady a vzestupy

Největší propad internetové svobody se udál v na Ukrajině, v Egyptě a v Turecku. Na Ukrajině vláda z důvodů národní bezpečnosti blokovala ruské hlavní webové platformy, jako např. nejrozšířenější ruská sociální síť (VKontakte) a vyhledávač (Yandex). Došlo též k eskalaci násilností proti online novinářům. V Egyptě byly zablokovány stovky webových, převážně zpravodajských a opozičních stránek, a uživatelé sociálních sítí začali dostávat tresty např. za údajnou urážku prezidenta země. V Turecku tisíce majitelů smartphonů byli zatčeni za stáhnutí stáhli šifrované komunikační aplikaci ByLock, která měla být použita členy neúspěšného pokusu o převrat z července 2016.

Ve třinácti zemí došlo k zvýšení internetové svobody, jedná se ale spíše o kosmetické úpravy než o opravdu významné politické změny. Např. Například v Libyi bylo odblokováno několik zpravodajských webových stránek a na rozdíl od předchozích let žádný uživatel nebyl uvězněn kvůli své online aktivitě. Podobně tomu bylo i v Bangladéši, kde se upustilo od dočasného vládního blokování populárních aplikací jako Facebook, WhatsApp a Viber. A Uzbekistán, jeden z nejvíce restriktivních států vůbec, uvedl Uzbekistán, který byl jedním z nejvíce omezujících států, se mírně zlepšil po zavedení nové platformy elektronické správy, umožňující občanům podat veřejnou stížnost.

Internetová svoboda ve světě

Státem, jenž nejvíce omezuje internetovou svobodu, je už potřetí Čína. Přísnou kontrolu nad internetem též uplatňuje Sýrie, Saúdská Arábie, Egypt, Írán, Pákistán, Etiopie, Súdán, Rusko, Kazachstán, Venezuela, Myanmar a Thajsko. Částečně svobodné jsou Brazílie, Kolumbie, Mexiko, Nigerie, Maroko, Tunisko, Libye, Angola, Zambie, Zimbabwe, Uganda, Ukrajina, Indonésie, Kambodža. Malajsie, Indie Libanon a Jordánsko. Úplně svobodné jsou USA, Kanada, Německo, Francie, Maďarsko, Gruzie, Austrálie, Japonsko, Keňa, Jižní Afrika, Filipíny a Argentina.

Celkově, z 87% světové internetové populace má 23% naprosto svobodný přístup k internetu, 28% částečně svobodný, 36% nesvobodný a 13% nebylo zkoumáno. Samotná skutečnost svobody internetu navíc neznamená, že se vláda nepokouší jej nějakým způsobem omezit. Např. v USA Trumpova administrativa se pokoušela od Twitteru a hostingové společnosti DreamHost zjistit údaje o uživatelích, kteří vykazovali nespokojenost s Trumpovou politikou. Oba tyto pokusy byly staženy, když se uvedené společnosti ohradily soudem.

V Německu zase nově uvedený zákon ukládá společnostem povinnost sundat obsah označený jako nezákonný. Kritici namítají, že je to vláda, kdo určuje, co je nezákonné a že takový zákon ohrožuje svobody projevu, protože webové společnosti raději smažou jakýkoliv kontroverzní obsah než aby čelily pokutě až do výše 50 milionů eur.