Vymazání vzpomínek, které vzbuzují strach? Podle vědců je to možné

Výzkum na myších objevil nový přístup, kterým lze překrýt některé myšlenky, nebo je dokonce z mozku vytěsnit. Některé myšlenky může mozek oslabit, jiné zintenzivnit. Zjistili to vědci, kteří se snaží přijít na to, jak z mozku vytěsnit takové vzpomínky, které vzbuzují strach. 

Podle britského The Guardian zatím nejnovější studie provedená na laboratorních myších zkoumá, jak je možné, že některé podněty u nás vyvolávají alarmující vzpomínky. Zabývá se také tím, zda je možné nějak tyto nepohodlné vzpomínky vymazat z mysli.

Vědci tvrdí, že zjištění mohou být použity buď k oslabení nebo posílení specifických vzpomínek, zatímco ostatní by zůstaly nezměněné. To by mohlo být potenciálně využito k tomu, aby pomohlo těm, kteří mají tzv. posttraumatickou stresovou poruchu tím, že odstraní strašlivé vzpomínky při  současném zachování užitečných.

"Můžeme použít stejný přístup, abychom vymýtili patologický strach, ale také abychom zachovali všechny ostatní adaptivní strachy, které jsou nezbytné pro každodenní život," říká Jun-Heyong Cho, jeden z autorů studie Kalifornské univerzity. Studie je zatím nejnovější ze série podobně zaměřených výzkumů, které se snaží vytěsnit děsivé vzpomínky.

 Nejnovější studie byla publikovaná v časopise Neuron právě od Cho a jeho kolegy Woong Bin Kima. Studie se opírá o experiment s myši, které reagují na určité zvukové podnět, jež se bojí. V první části experimentu pouštěl tým vědců myším jak vysoký tón, tak nízký tón. Když pouštěli vysoký tón, dali myším malý elektrický šok do nohou. Když se následně hrál vysoký tón, myši "zamrzly"; Žádná taková reakce nebyla zaznamenaná, když se přehrával alternativní, nízký tón.

Tým následně zkoumal, zda existují rozdíly mezi dráhami tónů vysokých a nízkých v mozku myší. U myší, které byly vystaveny elektrickým šokům, se spojení v rámci "vysoké" dráhy stalo silnější, zatímco druhá cesta zůstala nezměněna.

Vědci zjistili, že když byly myši následně opakovaně vystaveny vysokým zvukům bez šoků, ztratily strach - došlo tak k procesu, který je znám jako "vymýcení strachu". 

"Vymýcení strachu je psychologický základ expoziční terapie používané při léčbě posttraumatické stresové poruchy," řekl Cho. Po této terapii se ale často strach znovu objeví například po dvou týdnech. Nový výzkum ale nabízí vysvětlení. I po vymýcení strachu je neurální dráha pro vysoký tón u myší stále posílena. "Vymýcení strachu není vymazání paměti strachu," říká Cho. "Dochází k ukrytí strachu dočasně," dodává. 

Pokud však prý využijeme techniku zvanou optogenetika, možná dojeme k tomu, jak špatné vzpomínky vymazat zcela. To je metoda, při které se do těla zavede virus, který dovede určité geny do některých nervových buněk v mozku myši, které byly součástí "vysoké cesty". Jakmile jsou geny v buňkách, projeví se to produkcí bílkovin, které reagují na světlo.

Při použití myší se strašlivými vzpomínkami vystavil tým neurony, které se podílejí na "vysoké cestě", nízkofrekvenčnímu světlu - jde o přístup, který oslabuje spojení mezi neurony. Výsledkem bylo, že se myši již nebály, když uslyšely vysoký tón.

"To nadobro vymaže paměť strachu," říká Cho. "Už se nestkáme s návratem strachu," dodává. 

Peter Giese, profesor neurobiologie duševního zdraví na King's College v Londýně nicméně řekl, že je příliš brzy na to, aby se uvažovalo o využití výzkumu, který by pomohl těm, kteří mají psychopatologii. Myslí si, že by použití optogenetické techniky bylo neetické. "Jak to může být aplikováno na člověka, je pro mě zatím trochu nejasné," řekl.