Nehty a vlasy rostou i po smrti? Některým mýtům o lidském těle možná ještě věříte i vy

Naštěstí vědecký výzkum umožňuje prověřit všechna tato tvrzení. Zde je sedm nepřesných tvrzení o lidském těle odhalených skutečnou vědou.

Vaše otisky prstů jsou zcela jedinečné

Více než století otisky prstů hrály významnou roli ve forenzní vědě. Všechno to začalo u skotského vědce a lékaře Henryho Fauldsoma který v roce 1888 napsal článek, v němž tvrdil, že každá osoba má unikátní soubor otisků prstů.

Jenže neexistuje žádný způsob, jak přesvědčivě dokázat, že každá sada našich smyček či oblouků na konečcích prstů je jedinečná. „Je nemožné dokázat, že neexistují dva stejné," říká Mike Silverman, soudní regulátor ve Spojeném království. Pokud se většina lidí domnívá, že analýza otisků prstů je neomylná, může to mít vážné důsledky. V roce 2005 kriminolog z Kalifornské univerzity Simon Cole publikoval studii obsahující 22 známých případů chybných otisků prstů v historii amerického právního systému.

Rolování vašeho jazyka je genetické

V roce 1940 publikoval genetik Alfred Sturtevant článek, ve kterém tvrdí, že genetika určuje vaši schopnost rolovat jazyk - rodiče, kteří mohou srolovat své jazyky podle něj budou mít děti, které to pravděpodobně také zvládnou. 

12 let později genetik Philip Matlock tento nález vyvrátil svou vlastní studií. Když porovnal 33 sad identických dvojčat, zjistil, že sedm z těchto párů mělo jedno dvojče, které umělo srolovat jazyk, ale druhé ne. Vzhledem k tomu, že geny identických dvojčat jsou stejné, geny jednoznačně nejsou rozhodujícím činitelem pro srolování jazyka. Přesto tato mylná představa přetrvává i 65 let poté, co Matlock zveřejnil svou studii. A přestože nejde o život ohrožující mýtus, může to způsobit zbytečný stres. Evoluční biolog John McDonald například dostával e-maily od dětí, které byly znepokojeny tím, že jazyk srolovat neumí, zatímco jejich rodiče ano.

Máte pět smyslů

Děti se ve škole často učí, že mají pět smyslů - zrak, sluch, chuť, hmat a čich. To je „fakt", který pochází z díla řeckého filozofa Aristotela z období kolem 350 př.n.l. Ve skutečnosti však máte více než pět smyslů. Vědci si ani nejsou jisti, kolik jich vlastně je, odhaduje se od 22 do 33. Některé z těchto jiných smyslů zahrnují rovnováhu, termorecepci (pocit teploty), nocicepce (pocit bolesti) a kinestéze (smysl pohybu). Některé z nich jsou životně důležité. Například náš smysl pro žízeň pomáhá našim orgánům udržovat vhodnou úroveň hydratace.

Nehty a vlasy rostou i po smrti

Tělo dělá hodně věcí poté, co člověk umře, ale nehty a vlasy mu už nerostou. Aby k tomu došlo, tělo by muselo vytvářet nové buňky. A to je něco, co prostě po smrti není možné. Tato mylná představa se datuje až do roku 1929, kdy ji ve svém románu Na západní frontě klid zvěčnil spisovatel Erich Maria Remarque. Ve skutečnosti je jeho nedorozumění způsobené optickou iluzí. Zatímco naše nehty a vlasy nepokračují v růstu, když naposledy vydechneme, naše pokožka se „scvrkává", když se začne dehydratovat. Jak se pokožka smršťuje, nehty a vlasy se zdají být delší. Naštěstí není pravděpodobné, že by tato chyba způsobila velké škody, tedy kromě možného vyvolání nočních můr nebo zhoršení thanatofóbie,tedy chorobného strachu ze smrti.

Náměsíčného byste nikdy neměli vzbudit

Nikdo s jistotou neumí vysvětlit, co způsobuje náměsíčnost. Co třeba v takovém případě dělat, je kvůli velmi staré mylné představě také zdrojem zmatků. Psycholog a specialista na spánek Mark Pressman říká, že mýtus o tom, že probudit náměsíčného je nebezpečné, vznikl již v dávných dobách, kdy si lidé mysleli, že duše během spánku opouští tělo.

Předpokládané následky probuzení náměsíčného se od té doby rozvinuly. Někteří tvrdí, že by mohly vyvolat infarkt nebo způsobit trvalý stav šílenství. Zatímco podle Pressmana probuzení náměsíčného neuškodí, nemusí to být jednoduché. Nechat ho pokračovat v jeho cestě je však jednoznačně neopodstatněné, protože to může mít děsivé následky. Jsou známy případy, při kterých došlo ke zraněním nebo dokonce úmrtím lidí chodících ve spánku.

Trvá sedm let, než strávíte polknutím žvýkačku

Pokud věříte tomu, že žvýkačka, kterou jste spolkli koncem roku 2010, je stále ve vašem těle, vyvedeme vás z omylu. Obvykle to trvá maximálně pár dní, než se vyloučí z těla. I když není možné určit původ tohoto mýtu, jeho vyvrácení je poměrně jednoduché. Žvýkačka obsahuje syntetickou gumu, která není lehce stravitelná. To však neznamená, že polknuta žvýkačka nemůže dokončit cestu trávicím traktem. 

Podle gastroenterologa Rodger Liddle je lidské tělo schopno vyloučit předměty až do velikosti mince, takže jediný kousek žvýkačky by neměl představovat žádný problém. Pokud byste spolkli několik kousků žvýkačky v krátké době, mohlo by to způsobit zablokování trávicího traktu. V takovém případě by mohla být nutná návštěva lékaře, aby žvýkačky ručně odstranil. 

Většina tělesného tepla uniká přes hlavu

Tento mýtus se s největší pravděpodobností vznikl v 50. letech, když americká armáda provedla studii o tom jak chladné počasí ovlivňuje vojáky. Dobrovolníci tehdy byli oblečeni do arktických obleků a experti pozorovali, jak jejich těla reagovala na mrazivé teploty. Armáda dospěla k závěru, že dobrovolníci ztratili většinu jejich tepla z jejich hlav. Ignorovali však skutečnost, že hlava byla jediná část těla, která nebyla chráněna před chladem.

O dvě desetiletí později, americká armáda začala zdůrazňovat důležitost pokrytí hlavy, když je vystavena chladným podmínkám, aby se zabránilo ztrátě 40 až 45 procent tělesného tepla. A mýtus byl na světě. 

Žádná část těla však nemá větší vliv než kterákoli jiná, pokud jde o udržení tepla. Studie z roku 2008 tento odhad podporuje. V této studii osm osob strávilo 45 minut ve vodě o teplotě 17 stupňů Celsia. Někteří účastníci měli hlavy ponořené, zatímco další měli vodu jen po krk. Ti, kteří je měli ponořené, ztratili o 11 procent více tepla. Protože hlava tvoří přibližně 7 procent plochy povrchu těla, nezdá se, že je hlava pro udržení tepla důležitější než kterákoli jiná část těla.