Marihuana ve středověku? Problém s drogami je starší, než tušíte

O tom, že historie užívání cannabis sahá hluboko do minulosti vás bude usilovně přesvědčovat každý dredatý rastafarián, nicméně je pravdou, že i ve středověku byla marihuana známou a užívanou látkou.  Její tvrdší verze s výraznějšími psychotropními účinky, hašiš, se dostala do Evropy pravděpodobně jako jeden z mála výdobytků křížových výprav, přičemž jejím dovozem se zaobírali i slavní Templáři. Ovšem mnohem populárnější byla v arabském světě, zejména v Egyptě. Podobně jako dnes i ve středověku dostala řadu více či méně poetických přezdívek, ale nejčastěji byla označována jednoduše jako Bylina (taková obdoba české „trávy“).

Stejně jako dnes se lišily i přístupy vládní moci k užívání hašiše. Zatímco někteří sultánové vlastnění drogy přísně trestali – jedním z trestů bylo i vytrhnutí stoliček, a hrozil dokonce i trest smrti. Přesto se ale její užívání neustále rozšiřovalo. Například ze zápisku celního úředníka víme, že v 15. století se nesměla konzumovat veřejně, ale pravděpodobně nevadila její konzumace v soukromých prostorách, což připomíná instituci coffee housů známých z Nizozemí. Hašiš se také často užíval ve veřejných lázních.

Velmi rozrůzněné byly také názory na dopady uživatele marihuany. Vzhledem k vysoké úrovni arabského lékařství v té době, není žádný div, že Arabům neunikly léčivé účinky konopí. Kromě tlumení bolesti bylo často doporučováno proti ledvinovým problémům.  Arabští spisovatelé také několikrát popsali účinky drogy, většinou se shodovali na tom, že způsobovala letargii a zvětšovala apetit k jídlu. Jiný autor zase tvrdil, že pod jejím vlivem zní lépe hudba. Al-Ukbari měl hašiš za vznešenou drogu, kterou konzumovali pouze vysoce postavení lidé. Její požití bylo doprovázeno hostinou sestávajícím s lehkých jídel a nejvybranějších sladkostí a konzumovala se ve společnosti nejbližších přátel. Jiný autor zase hašiši připisuje takřka zázračné účinky – měl dokonce z nudných a nezajímavých lidí, dělat chytré a zábavné společníky.

Samozřejmě se objevovaly i kritické hlasy, které užití hašiše připisovaly četné negativní účinky. Mariuhana prý ničila mysl, ohrožovala sexuální schopnosti, její užívání, také bylo spojováno s četnými chorobami a zdravotními problémy jako otoky, křeče, záněty či dokonce leprou. Velký kritikem hašiše byl az-Zarkashi, podle kterého způsobuje smradlavý dech z úst, usychání semena, vypadávání vlasů a obočí, žhaví krev, kazí zuby, vynáší na povrch skryté nemoci, škodí vnitřnostem, zchromuje údy, způsobuje nedostatek dechu a vředy na žaludku, vyvolává silné halucinace, zmenšuje schopnosti duše, otupuje uměřenost, černí zuby, děraví játra, zmenšuje skromnost, barví kůži do žluta a na očích zanechává kalný povlak a zhoršuje zrak. Prý také podporuje lenivost a netečnost a „z hrdého muže udělá ubohého a ze zdravého nemocného, který jí pak nikdy nemá dost a když na něj někdo mluví tak neposlouchá. Ze skvělého řečníka udělá hlupáka, bere každou ctnost a mladický elán. Navíc ničí mysl, všechen přirozený talent a bystrost myšlenkového úsudku.“

V Egyptě se vedly také rozsáhlé diskuze, zdali je hašiš lepší nebo horší než alkohol, a hlavně jestli je muslimům dovoleno hašiš konzumovat. Kritikové tvrdili, že nikoli, protože ovlivňuje rozum stejně jako alkohol, obránci hašiše se naopak drželi doslovného výklad Koránu a hadíth, ve kterých není o hašiši žádná zmínka. Debaty učenců zašly dokonce tak daleko, že se řešilo, jestli platí rozvod učiněný pod vlivem marihuany nebo jestli se marihuana může podávat zvířatům. Jak vidno debaty o marihuaně byli velmi barvité už ve středověku a podle všeho ještě nějaký čas potrvá, než utichnou.