Jak přišel hrad Kost ke svému jménu? Legenda hovoří o Janu Žižkovi, pravda je ale úplně jiný

Hrad byl vystavěn na velice strategickém místě. Jeho staveništěm se stala pískovcová skála v údolí, která však nijak nepřevyšovala okolní vrchy. Hrad tak zůstával širokému okolí skryt, dokud se člověk nepřiblížil dostatečně blízko, což bylo součástí jeho obranné strategie.

Zakladatelem hradu byl Beneš z Vartenberka, který původně sídlil na tvrzi v nedaleké Sobotce. K výstavbě došlo před rokem 1349, kdy se po svém novém sídle poprvé psal. Hrad tehdy vypadal jinak než dnes. Jednalo se o mnohem menší a jednoduší stavbu, která odpovídala možnostem stavitele. Hrad se tehdy skládal jen z  věže a paláce. Dědicem panství se následně stává jeho syn, Petr z Vartenberka, který se vypracoval na nejvyššího hofmistra, čímž se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Karla IV. Díky svému postavení si mohl dovolit nechat hrad Kost přestavět a rozšířit. Protože ve druhé polovině 14. století bydlely na Kosti rodiny Beneše staršího a jeho synů Petra a Markvarta, byl již v této době postaven ve třetím rohu posledního nádvoří u brány další palác, tzv. věžový.

Po pánech z Vartenberka byl hrad v majetku dalších známých rodů, například pánů z Házmburka a pánů ze Šelmberka, kteří se také výrazně podepsali do gotické podoby hradu.

Z období husitských válek se následně traduje pověst, že k hradu přitáhl slavný vojevůdce Jan Žižka a snažil se hrad dobýt. To se mu nepovedlo, ba dokonce si na ní dle lidového podání „vylámal zuby“. S opovržením prý odtáhl se slovy „Kost patří psu!“, čímž prý dal hradu název. Ale jedná se skutečně jen o pověst, jelikož Jan Žižka z Trocnova hrad nikdy nedobýval. Díky hradnímu situování se ho zřejmě ani nevšiml a při tažení mířil na dominantní hrad Trosky, který se mu mimochodem také dobýt nepodařilo. Samotný název Kost je doložen už od časů zakladatele, který se také psal jako Benesius di Costi, tedy Beneš z Kosti. Název hradu pak odpovídal jeho podobě a založení na skále, ve významu tvrdý, pevný či kamenný.

Po roce 1524 hrad drželi Biberštejnové, kteří ho rozšířili a renesančně přestavěli. Následně za Lobkoviců v druhé polovině 16. století vznikla celá jižní část dnešního areálu včetně hospodářských budov s pivovarem.

Dalším majitelem hradu se stal slavný Albrecht z Valdštejna, který hrad Kost plánoval přestavět na venkovské sídlo. Tyto plány nakonec zmařila jeho smrt. Samotný hrad v tu dobu zažíval úpadek. Za doby Černínů chátral a část hradu byla využívána jako sýpka. Černínové vládli na Kosti do roku 1738, kdy kvůli dluhům museli panství prodat. Chátrající hrad koupil Václav Kazimír Netolický z Eisenberka, který zastával za císařovny Marie Terezie četné vysoké zemské úřady. Například v roce 1749 se stal prezidentem královské reprezentace a komory a v roce 1759 nejvyšším maršálkem. Právě on začal s prvními opravami. Za časů jeho potomků, respektive dcer, se hrad dostal opět do rukou jiných pánů. Manželé ženských potomků Netolického však přijímali jeho jméno i hraběcí titul a majetek, až se veškerý majetek dostal k Anně Marii dal Borgo Netolické, která se provdala za hraběte Norberta Kinského. Jejich potomci jsou po restituci v 90. letech minulého století majiteli hradu dodnes.

Během 19. století došlo k dalším stavebním úpravám, z nichž ne všechny byly šťastné a které reagovaly především na špatný stav některých částí hradu. Součástí stavebních úprav bylo někdy i nutné bourání či přestavby, které se prováděly v duchu novogotiky, přesto si hrad ze značné části uchoval svou původní gotickou tvář. Nejstarší a nezajímavější dobře viditelnou částí hradu je tzv. Bílá věž, jejíž základnou je nepravidelný lichoběžník, takže z jednoho místa pod hradem lze vidět všechny čtyři rohy této věže současně.