V Aténách nalezen unikátní artefakt. Archeologové ho slepili a nestačili se divit

Archeologové pohár objevili ve starověké hrobce v místech, kde je v současné době parkoviště. Nádobka o výšce osm centimetrů byla rozbitá na 12 kusů. Když archeologové pohár slepili, s překvapením zjistili, že na jednom ze dvou uch je vyryto jméno Perikles a dalších pět mužských jmen, včetně jména Arifon.

Archeologové, kteří nález učinili, jsou si tak prý na "99 procent" jisti, že tento pohár používal Perikles a že jméno Arifon odkazuje na Periklova staršího bratra.

"Jméno Arifon je mimořádně vzácné. Ve spojitosti s jménem Perikles nám to dává jistotu 99 procent, že jde právě o tyto dva bratry," řekl podle řeckých médií badatel Angelos Mattchaiu. "Byli asi již mírně opití, protože ten, kdo vyryl Periklovo jméno, udělal chybu, kterou potom opravili," dodal ještě badatel podle AFP.

Archeologové se domnívají, že Perikles tento pohár používal patrně v době, když mu bylo dvacet let. Když jednou popíjel společně se svými pěti přáteli víno, vyryli do nádoby na památku svoje jména.

Ačkoli Periklés hájil za svého života demokratické hodnoty, narodil se v Athénách v roce 495 př. n. l. aristokratickým rodičům. Jeho otcem byl Xanthippos, politik a vojevůdce, který porazil Peršany v bitvě u Mykalé (479 př. n. l.). Periklova matka Agarista byla zase neteří výše zmíněného Kleisthena, zakladatele athénské demokracie.

Roku 470 př. n. l. se Periklés nečekaně rozhodl, že se zapojí do politického života. I když svou povahou naprosto netíhl k demokracii, přidal se k demokratické straně.

Periklés začal upevňovat pozice demokratické strany a tím i svou moc. Učinil veřejné funkce závislé na státní pokladně a tím si zavázal athénské občanstvo. Nákladné veřejné povinnosti, jako vystrojování lodí, financování divadel nebo pořádání slavností, byly přesunuty na bohaté. Nezaměstnané, nepokojné živly a část chudiny Periklés vyslal jako kolonisty do oblastí ovládaných Athénami.

Přestože byl Periklés jenom jedním z desíti stratégů, byl to právě on, kdo měl poslední slovo. „Podle jména demokracie, ve skutečnosti však vláda jednoho muže," takto popsal Periklovo období řecký historik Thúkýdidés.

Periklés v roce 429 př.n.l. onemocněl morem. Jak píše spqr.cz, když se blížil jeho konec, rozmlouvali jeho přátelé o jeho slavných činech v domnění, že je již mrtev. Najednou Periklés promluvil a řekl, že se diví, že u něho chválí a připomínají si jen takové činy, jaké bývají leckdy jen darem štěstěny. O tom nejkrásnějším a největším však mlčí. „Ani jeden athénský občan, neoblékl mou vinou černý šat", prohlásil podle Plútarcha Periklés před svou smrtí.