1500 vězňů čekajících v Íránu na popravu zahájilo protestní hladovku. Někteří si sešili rty

Záběry zveřejněné lidskoprávními organizacemi v exilu zachycují vězně na chodbách nápravného zařízení s transparenty odmítajícími tresty smrti a volajícími o pomoc. Situace na místě se rychle zhoršuje, neboť dozorci podle svědectví odmítají protestujícím zpřístupnit vězeňskou ošetřovnu. Aktuální hladovka je dosud nejvýraznějším projevem odporu v rámci dlouhodobé kampaně, která napříč íránskými věznicemi sílí již od počátku roku 2024.

Ochránci lidských práv upozorňují, že frekvence poprav v zemi výrazně vzrostla v souvislosti s nedávným vojenským napětím a konfliktem se Spojenými státy. Podle údajů organizace Iran Human Rights bylo v zemi od začátku letošního roku popraveno již přes čtyři stovky lidí. Místní zdroje navíc uvádějí, že s opadnutím bezprostřední hrozby vnějších úderů režim ještě více přitvrdil v represích vůči domácí opozici a vězňům.

Největší část hrdelních trestů dopadá na odsouzené v souvislosti s drogovou trestnou činností, kteří často pocházejí z nejchudších a nejsociálnějších vrstev společnosti. Mnozí z nich působili pouze jako špatně placení kurýři a k trestným činům je dovedla tísnivá životní situace. Soudní řízení před takzvanými revolučními soudy navíc podle mezinárodních pozorovatelů nesplňují základní standardy spravedlivého procesu a přiznání bývají často vynucována mučením.

Popravy se však v rozsáhlé míře týkají také účastníků protivládních protestů a politických odpůrců režimu. Jen v posledních dnech byli oběšeni další dva muži v souvislosti s předchozími demonstracemi a celkový počet popravených protestujících tak nadále stoupá. Režim využívá nejstarší trest jako nástroj k zastrašení veřejnosti a k potlačení jakéhokoliv náznaku občanského neposlušnosti.

Před branami věznice Ghezel Hesar se shromáždily rodiny odsouzených, které přišly své příbuzné podpořit a požadovat zastavení plánovaných poprav. Úřady však proti shromážděným příbuzným tvrdě zasáhly. Vězni uvnitř zařízení tak podle lidskoprávních aktivistů podstupují obrovské riziko, neboť svým veřejným protestem vystavují vlastní životy ještě bezprostřednějšímu ohrožení.