Chladná atmosféra zatěžkávací zkoušky. Netanjahu míří do Bílého domu bez červeného koberce

Nynější návštěva představuje pro Netanjahua již sedmou cestu do Spojených států od Trumpova návratu do funkce. Izraelský lídr tak v Bílém domě pobývá častěji než jakýkoliv jiný světový státník. Zatímco ještě na počátku společného vojenského tažení proti Íránu neskrývali oba muži oboustranné nadšení, vleklá válka a chybějící jasný výsledek vnesly do jejich vztahů hluboké rozpory.

Zatímco Netanjahu prosazuje pokračování tvrdého tlaku na teheránský režim, americký prezident dává čím dál jasněji najevo, že chce konflikt co nejrychleji ukončit. Zákulisní jednání provází podle amerických představitelů Trumpova frustrace ze situace, ve které se americké síly ocitly. Přestože prezident veřejně roztržku popírá, v soukromí nešetří na adresu izraelského premiéra ostrými výrazy a kritizuje ho za pokračující vojenské operace v Libanonu.

Zorganizování samotné schůzky provázely neobvyklé komplikace a izraelská strana o její uspořádání usilovala několik týdnů. Bílý dům zpočátku setkání brzdil a příležitost k osobnímu jednání nakonec poskytla až účast obou politiků na pohřbu amerického senátora Lindseye Grahama. Vztahy navíc komplikují i veřejné výpady Netanjahuových politických spojenců proti architektům americké diplomacie, na což viceprezident JD Vance reagoval varováním, že Izraeli hrozí ztráta posledního silného spojence.

Izraelský premiér přijíždí do Washingtonu vybroušen nejnovějšími poznatky zpravodajských služeb o obnově íránského vojenského a jaderného potenciálu. Doma v Izraeli ho totiž na podzim čekají náročné parlamentní volby a jakýkoliv náznak ztráty vlivu v USA by mohl ohrozit jeho politickou budoucnost. Průzkumy veřejného mínění mu zatím nedávají jistotu většiny a Trumpova podpora pro něj představuje klíčový trumf v předvolebním boji.

Kromě íránské krize zatěžují vzájemné relace i další sporná témata. Izraelská administrativa sleduje s velkými obavami americké úvahy o prodeji moderních stíhaček F-35 Turecku a rovněž chystanou civilní jadernou dohodu mezi Washingtonem a Saudskou Arábií. Tel Aviv se obává, že by tyto kroky mohly narušit jeho dosavadní vojenskou převahu v regionu a rozpoutat nebezpečné závody v zbrojení.

Americký prezident však na výhrady z Izraele reaguje chladně. V případě Turecka jasně prohlásil, že o prodejích armádní techniky rozhoduje výhradně on sám, a Ankaru označil za klíčového spojence. V otázce Saúdské Arábie pak Bílý dům podmiňuje jadernou spolupráci normalizací vztahů s Izraelem, což však Rijád dosud oficiálně nepotvrdil.

Neméně napjatá situace panuje kolem Libanonu a pásma Gazy. Přestože Izrael přistoupil na dohody o příměří, odmítá stáhnout své jednotky z jižního Libanonu, dokud nedojde k úplnému odzbrojení Hnutí Hizballáh. Podle informací z izraelského bezpečnostního kabinetu přitom Trumpova administrativa požaduje stažení izraelských sil z Libanonu, Gazy i Sýrie, což hodlá Netanjahu během jednání rozhodně odmítnout.

Před svým odletem z Izraele premiér zdůraznil, že jeho hlavním cílem zůstává zajistit bezpečnost země a rozšířit okruh mírových dohod na Blízkém východě. Veškeré rozpory označil za pouze taktické nedorozumění a vyjádřil přesvědčení, že přímé jednání s prezidentem USA pomůže všechny sporné body překonat. Izraelská delegace zároveň usiluje o dojednání nového dlouhodobého paktu o vojenské spolupráci.

Plánované jednání probíhá bez přítomnosti kamer a oficiálních fototermínů, což vyvolává řadu otázek. Může to značit jak přípravu další fáze tajných strategických kroků vůči Íránu, tak snahu zakrýt hluboké trhliny v komunikaci. Pro Netanjahua je však zásadní odvézt do Izraele jakýkoliv konkrétní výsledek, kterým by před domácími voliči obhájil pozici klíčového partnera Spojených států.