Evropské automobilky v úpadku? Macron a Merz chtějí zabránit přílivu čínských značek

Francouzský prezident Emmanuel Macron a německý spolkový kancléř Friedrich Merz dali svým vládám pokyn k vyjednání kompromisu, který spojuje klíčové hospodářské priority obou největších ekonomik sedmadvacítky. Tato iniciativa přichází v době, kdy se evropský průmysl potýká s vážnými problémy, které podtrhuje například hrozící masové propouštění v koncernu Volkswagen. 

Jádrem chystaného paktu je ústupky vyvážený obchod mezi Paříží a Berlínem. Francie již dlouho prosazuje zpřísnění pravidel pro veřejné zakázky a dotace v rámci nového unijního zákona o akceleraci průmyslu, aby vybrané finanční prostředky směřovaly primárně do evropské výroby. Německo je výměnou za podporu těchto ochranářských opatření připraveno dosáhnout ústupků v oblasti automobilismu, konkrétně v podobě zmírnění plánovaného unijního zákazu prodeje nových automobilů se spalovacími motory od roku 2035.

Berlín a jeho silná automobilová lobby dlouhodobě požadují větší flexibilitu při přechodu k čisté mobilitě a prosazují větší využití alternativních paliv. Francie naopak unijní klimatické cíle dosud bránila jako základní pilíř Zelené dohody pro Evropu, nicméně v poslední době dává najevo ochranu domácího průmyslu jako svou hlavní prioritu. Paříž tak naznačuje ochotu k ústupkům pro výrobce, kteří zachovají klíčové dodavatelské řetězce a výrobní kapacity přímo na území Evropské unie.

Významným sporným bodem v jednáních o průmyslovém zákoně zůstává přesná definice pravidla „Vyrobeno v Evropě“. Evropská komise původně navrhla rozvolnění standardů tak, aby preference získaly i vybrané třetí země označené jako spolehliví partneři. Zatímco Německo preferuje otevřenější přístup zahrnující například Spojené království či Kanadu, Francie trvá na tom, že evropské výhody by měly platit výhradně pro sedmadvacítku členských států a k rozšiřování by mělo docházet jen velmi obezřetně.

Francouzští představitelé zdůrazňují, že princip ochrany evropského trhu dává smysl pouze tehdy, pokud se skutečně týká výroby umístěné uvnitř unijních hranic. Paříž se obává, že příliš široká definice partnerství by oslabila účinek chystané legislativy a umožnila zahraničním konkurentům nadále čerpat evropské veřejné prostředky. Vyjednavači se proto snaží najít vyvážený model, který by vyhovoval proexportnímu Německu i ochranářské Francii.

Intenzivní rozhovory mezi oběma státy budou pokračovat během celého léta s cílem dosáhnout konečné shody do podzimu. Důležitými milníky budou zářijové zasedání ministrů průmyslu zemí Evropské unie a následný říjnový summit unijních lídrů. Francouzští i němečtí politici věří, že spolehlivá dohoda obou klíčových hráčů vytvoří pevný základ, ke kterému se následně připojí i další členské státy včetně Itálie.

Společný postup Paříže a Berlína probíhá na pozadí komplikovaných obchodních vyjednávání mezi Evropskou unií a Čínou. Unie se dlouhodobě potýká s obrovským obchodním deficitem a snaží se čelit masivnímu přílivu dotovaného čínského zboží, zejména v oblasti zelených technologií a elektromobility. Finální podoba zákona o akceleraci průmyslu tak bude mít zásadní dopad na to, jak bude Evropa schopna chránit své trhy před nekalou konkurencí ze třetích zemí.

Snaha o rychlé dosažení dohody má rovněž silný vnitropolitický podtext v samotné Francii. Nadcházející prezidentské volby v příštím roce představují reálné riziko vzestupu krajní pravice pod vedením Marine Le Penové. Případná změna v Elysejském paláci by mohla výrazně zkomplikovat budoucí francouzsko-německou spolupráci i vyjednávání o novém víceletém finančním rámci Evropské unie, což tlačí současné lídry k co nejrychlejšímu schválení klíčových reformních kroků.

Francouzská opozice z obou pólů politického spektra však dává najevo, že nynější dohody končícího prezidenta nemusí mít dlouhou trvání. Představitelé krajní pravice plánují představitelům i voličům předložit vlastní představu o fungování evropských závazků a příspěvcích do unijního rozpočtu, zatímco levicoví lídři upozorňují, že jakékoliv současné závazky budou zavazovat pouze odcházející administrativu, nikoliv budoucí politické vedení země.

Bez ohledu na politické turbulence v jednotlivých zemích je zřejmé, že bez fungujícího francouzsko-německého motoru se hospodářská politika Evropské unie dokáže jen stěží posunout vpřed. Výsledek podzimních vyjednávání ukáže, zda je sedmadvacítka schopna skloubit ochranu vlastního průmyslu s udržitelností klimatu a zachováním konkurenceschopnosti na globálním trhu.