USA se přepočítaly a Rusko se vrací na scénu, varuje expertka

Konec chaosu

Rusko počátkem 90. let dostávalo mezinárodní úvěry od institucí poslední záchrany, jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka, připomíná odbornice. Dodává, že sedmdesát let komunismu a šest let nejistých reforem za Michaila Gorbačova, posledního generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany sovětského svazu, srazilo zemi hospodářky na zem.  

"Ruský nově zvolený prezident Boris Jelcin čelil nepřátelství parlamentu, který se o pár let později pokusil sesadit, když se snažil institucionalizovat rozsáhlé ekonomické reformy," pokračuje Stonerová.   

Za vlády Jelcinova nástupce Vladimira Putina nicméně ruský světový dosah, ať již konvenčními prostředky v Sýrii či těmi nekonvenčními v kyberprostoru, demonstruje politický vliv země v post-studenoválečné éře, soudí expertka. Doplňuje, že po 25 letech se Rusko dostalo z chaosu, který ho pohlcoval, a zpochybňuje světový řád nastolený po konci studené války.    

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Někteří analytici si na rozdíl od Stonerové dokonce myslí, že svět se ponořil do nové studené války. "Jak jsme se k tomu dostali?" ptá se odbornice. Konstatuje, že namísto zaměřování se na věci, jako například zda expanze NATO do východní Evropy probudila nepřátelského ruského medvěda, je lepší podívat se na dva širší problémy.  

První chybou bylo dle expertky zlehčovat ruskou důležitost v mezinárodních otázkách. Spojené státy zabředly do válek v Iráku a Afghánistánu a domnívaly se, že Rusko je slabé a celkově nedůležité, vysvětluje Stonerová. Dodává, že za prezidenta George W. Bushe Washington předpokládal, že svět se po studené válce stal unipolárním a zůstane takový navždy.

Historie se opakuje    

"Ruské zmrtvýchvstání coby globálního narušitele proběhlo historicky více než jednou - za Kateřiny Veliké, Petra Velikého a pochopitelně během sovětské éry," pokračuje odbornice. Ptá se, proč by tedy mělo být překvapivé, že k tomu dochází znovu.  

Ačkoliv je Rusko pouhým bledým stínem Sovětského svazu, jeho geografie z něj činí trvale významného mezinárodního hráče, deklaruje expertka. Poukazuje, že Rusko sousedí s více zeměmi než jakýkoliv jiný stát na světě vyjma Číny a opětovně prokázalo, že není pouhou regionální mocností, jak tvrdil prezident USA Barack Obama.  

Za Putinova prezidentství ruské mezinárodní ambice rozhodně nejsou pouze regionální a konvenční i nekonvenční globální dosah Ruska ilustruje, že jeho schopnost ovlivňovat politiku jiných zemí není téměř jistě omezena na země, s nimiž sdílí hranice, deklaruje Stonerová.

"Druhá chyba tkví v neschopnosti západních politiků - především v posledních pěti letech - uvědomit si, že to, co konstituuje moc v post-studenoválečné éře, není to samé, jako vždy předtím," soudí odbornice. Domnívá se, že schopnost země ovlivňovat vnitřní dění v ostatních státech již není součtem jejího hrubého domácího produktu, její vojenské síly a velikosti její populace. Pokud by to stále platilo, pak by se dnes svět neměl proč Ruska obávat, uvádí Stonerová.       

Přesto, i s hospodářstvím dosahujícím pouhých tří procent světového hrubého ekonomického produktu, armádou, která je malá ve srovnání se svým americkým či čínským protějškem, a prakticky nulovým růstem počtu obyvatel Rusko zpochybňuje mezinárodní řád nastolený po studené válce, konstatuje expertka.    

Pokud ruští počítačoví hackeři na pokyn Putinovy vlády skutečně dokázali nabourat integritu amerického volebního systému, pak je Rusko natolik silné, aby nenapadalo pouze základy americké demokracie, ale také americký světový unilateralismus, varuje závěrem odbornice.