Svět by se měl bát výsledků voleb? Kvůli Keni hrozí masakr v ulicích

Keňa zažije letos v srpnu důležité volby. Proti sobě se staví dvě hlavní uskupení Jubilee party a National Super Alliance. Podle politického ilustrátora a publicisty Patricka Gathara budou právě tyto volby pro svět klíčové. 

Mluví o tom ve svém příspěvku pro americký The Washington Post. Africká země se dle jeho slov potýká s mnoha problémy, stačí se podívat do hlavního města Nairobi. Pouhé řízení auta tam je noční můrou, kromě nekonečných front na silnicích tam potkáte chatrné a ošklivé vozíky, které mají být městskou veřejnou dopravou. 

Volby, které se budou konat za tři týdny, mohou být podle mezinárodních pozorovatelů zmanipulované, podle některých hrozí, že jejich doprovodným jevem mohou být násilnosti. Země si stále pamatuje násilnosti, které nastaly v minulém desetiletí po volbách. Při nich zemřelo na 1 300 lidí a 600 tisíc jich bylo vyhnáno ze svých domovů. Aby se něco podobného neopakovalo, musí být zajištěna důvěryhodnost voleb. Nikdo nechce, aby se opakoval rok 2007.

Keňa je stejně jako například Spojení státy systémem prezidentským. Kampaň stávajícího prezidenta Uhuru Kenyattaty a jeho hlavního rivala Raily Odinga v roce 2007 stála na striktním rozdělení jednotlivých keňských etnik. Podobně je tomu i letos, průzkumy navíc ukazují na vyrovnaný výsledek. 

S tím, jak se volby blíží, je pozorovatelným jevem pomalé stěhování některých rodin pryč z oblastí, ve kterých žije větší počet etnik. Právě tyto oblasti mohou být pomyslným sudem se střelným prachem, až dojde k vyhlášení výsledků. Podle jednoho z předních keňských ekonomů Davida Ndiiho jsou dokonce téměř zabrané všechny lety ze země v den, kdy se volby konají.

Dalším problémem je fungování keňských soudů. V roce 2007 opozice odmítala, aby o platnosti voleb rozhodovaly soudy, i to přispělo k násilí v ulicích. Hlavním ohniskem nepokojů v roce 2007 ale byla věc mnohem komplexnější. Šlo o koloniální minulost země. 

Země se se svou minulostí vyrovnává dodnes, nejvíce je to vidět na neustálými konflikty mezi některými územími a zejména na velkých třídních a regionálních nerovnostech v bohatství. Keňa byla britskou kolonií až do roku 1963, v té době vlastnilo 60 tisíc Evropanů asi polovinu veškeré zemědělské půdy v zemi. Od tohoto roku postupně jednotlivé vlády přesouvaly tyto pozemky do vlastnictví úzké elitní skupinky, což mělo za následek velký hlad mezi lidmi. Populace se totiž postupně zvětšovalo až na devítinásobek z roku 1963. To vedlo k obrovské nerovnosti mezi lidmi, 62 procent bohatství země vlastnilo jen 0,02 procenta lidí. 

Komise, která se s pozůstatky kolonialismu měla vypořádat (Truth, Justice and Reconciliation Commision), byla zcela nefunkční a problémy tak ani nemohla řešit.

Předsednictvo Nezávislé komise pro volby a hranice (IEBC) vyjadřuje velké obavy.  Podle jedné studie této komise je situace v zemi téměř identická s tou, jaká byla před volbami v roce 2007. IEBC má na starosti registr voličů, doteď ale není jasné, jak budou její elektronické a biometrické systémy k identifikaci voličů sloužit a fungovat, velký otazník je také nad přenosem volebních výsledků z volebních místností. 

V zemi možná dochází také k tomu, že kandidující subjekty nemají rovný přístup ve volební kampani. Komise IEBC nijak nezasáhla proti televizním spotům prezidentského bloku. Tyto reklamy hradí oddělení prezidenta, které jasně porušuje zákon. Využívá totiž veřejné peníze pro kampaň určitého kandidáta. Pokud se naplní černé scénáře, v krajním případě by mohlo dojít k k odlivu lidí ze země, mnozí by mohli mířit na sever a dál do Evropy - mohli by se stát válečnými uprchlíky.