Církev je zaslepena „tajemstvím bičování". Ten, kdo se nemodlí, již zradil. Africký kardinál obviňuje „agenty zla"

Text, z něhož se objevily v uplynulých dnech ukázky na internetu, řeší dnešní problémy, jimiž žije církev: sexuální zneužívání, ale také doktrinální relativismus, sociální aktivismus a nedostatek modlitby, falešná obvinění z generalizované homosexuality a pokrytectví a pochybnosti věřících, kteří vidí nepřátele církve v jejím středu. Jako v předchozích rozhovorech s Nicolasem Diatem, se kardinál obrací k tomu, co považuje za zásadní.

V češtině vyšly dvě jejich předchozí konverzace: Bůh nebo nic (Dieu ou rien, 2015, č. 2016) a Síla ticha (La force du silence, 2017, č. 2018). Obě vydalo Kartuziánské nakladatelství.

Nynější krize, je krizí duchovní! Je to dávná krize Jidáše!

Kardinál Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužby a kázeň svátostí, tvrdí, že nenabízí „žádnou strategii". Místo toho oznamuje nadčasové odpovědi, bez kterých je podle něj veškeré úsilí zbytečné – patří k tomu „hluboce zakořeněný život modlitby, věrnost pravdivému učení, které církev předává spíše, než prodávání katolické doktríny", jak to dělá „tolik pastorů", ale i bratrská charita a láska k zakladateli církev sv. Petrovi.

„Snažili se pošpinit čisté duše těch nejmenších. Ponížili obraz Krista přítomného v každém dítěti, „a zároveň ponížili a zradili tolik věrných kněží", míní. „Církev prochází tajemstvím bičování," domnívá se, a je to „z rukou těch, kteří by ji měli milovat a chránit", varuje v knize kardinál Sarah. Ale příčinu skandálu sexuálního zneužívání, dodal, lze nalézt pouze v dřívějších zradách: „Krize, kterou duchovní, církev a svět procházejí, je radikálně duchovní krizí, krizí víry."

Africký kardinál připomíná, že v tom spočívá „tajemství Jidáše" - slova, jež si vypůjčil od papeže Františka – dlející v „odklonu od Ježíšových učení, a proto může být srovnána s tajemstvím zla v naší době". „Ježíš ho miloval! Poslal ho, aby oznámil Dobré zprávy. Ale kousek po kousku, Jidášovo srdce bylo zachváceno pochybnostmi. Nepostřehnutelně začal posuzovat Ježíšovo učení," říká kardinál. Jidáš si podle něj řekl: tento Ježíš je příliš náročný a neúčinný. 

Jidáš navíc chtěl, aby království Boží přišlo na zemi okamžitě, lidskými prostředky a podle svých osobních plánů. „Přestal se modlit s Ježíšem a hledal útočiště ve věcech světa ", a pravděpodobně mumlal ve svém srdci:„Nebudu sloužit ", když mu na Poslední večeři Ježíš umyl nohy, míní kardinál Sarah. „Přijal společenství, když byly jeho plány již hotové. Bylo to první posvátné společenství dějin. A zradil."

Podle kardinála Saraha se dnes dopouštějí katolíci stejné chyby, stejné zrady: „Opustili jsme modlitbu. Zlo účinného aktivismu se všude infiltrovalo. Snažíme se napodobit organizaci velkých společností. Zapomínáme, že pouze modlitba je krev, která může zavlažovat srdce církve... Ten, kdo se nemodlí, již zradil. Je již připraven na každý kompromis se světem. Chodí po schodech Jidášovým," zdůrazňuje.

Budete poskvrněni obviněními menšiny! Nechť se ale vaše srdce nestarají!

Kardinál má zejména tvrdá slova pro opuštění katolické doktríny. Zde vidí příčinu současných skandálů, jež zneužívají sexuálních skandálů: „Tolerujeme jakékoli zpochybňování. Katolická doktrína je zpochybňována a ve jménu sebevědomých intelektuálních postojů se teologové těší z dekonstrukce dogmatu a vyprazdňování morálky svého hlubokého významu," hřímá.

„Relativismus je maskou Jidáše, maskovanou za intelektuála. Jak můžeme být překvapeni, že tolik kněží porušuje své závazky? Snižujeme význam celibátu, požadujeme právo na soukromý život, který je opakem kněžského poslání. Někteří jdou tak daleko, že si nárokují právo na homosexuální aktivitu. Jeden skandál následuje za druhým, u kněží i u biskupů," běduje.

Kardinál Sarah dále varuje své spoluvěrce, že budou všichni „poskvrněni obviněními, která platí pouze pro menšinu". Ale „nechť se vaše srdce nestarají", dodává a připomněl, že samotný Kristus byl často posmíván slovy „Ukřižuj ho!" A prosil je dále, aby se nestarali o „zkreslený výzkum", který představuje pastory v čele církve jako „nezodpovědnou církev s anemickým vnitřním životem". To není to, o co by se měli zajímat.

„Kněží, biskupové a kardinálové bez morálky nebudou v žádném případě ničit světelný svědectví více než 400 000 kněží na světě, kteří každý den věrně, radostně a svatosti slouží Pánu. Navzdory násilnostem útoků, které čelíme, církev nezemře. Ta je zaslíbena Pánu a její slovo je neomylné, " tvrdí. Konkrétně se obrací na katolíky, kteří jsou vedeni pochybnostmi, a při té příležitosti hovoří o „jemném jedu" Jidášovy zrady.

To ďábel podle něj „chce, abychom viděli (církev) jako lidskou organizaci v krizi", když je tu „Kristus, který pokračuje sám v sobě". Církev ale nezradí. „Církev plná hříšníků je sama bez hříchu. Vždy bude v ní dostatek světla pro ty, kteří hledají Boha. "

Kardinál Sarah varuje zároveň věrné katolíky proti pokušení „chtít vzít věci do vlastních rukou" - pokušení, které by vedlo k rozdělení skrze kritiku a roztržení. „Neváhejme (...), abychom odsoudili hřích tím, že začneme vlastním." „Trpím myšlenkou, že plynulý oděv Krista může být znovu roztržen. Ježíš trpěl bolestí, když předem viděl rozdělení křesťanů. Nekřižujme ho znovu, " prosí kardinál.

Kardinál Sarah trvá na tom, že touto novou knihou nehledá popularitu, ani úspěch. „Tato kniha je výkřikem mé duše! Je to křik lásky k Bohu a k mým bratrům. Dlužím vám, vy křesťané, jedinou pravdu, která zachrání. Církev umírá, protože pastoři se bojí mluvit v pravdě a jasnosti. Bojíme se médií, veřejného mínění našich vlastních bratrů. Dobrý pastor položí svůj život za své ovce. "

Jak dostat církev zpátky na nohy? Dostaňte se na kolena! Věřte doktríně!

Pokud jde o zmatené katolíky, které se knihou snaží oslovuje, kardinál Sarah se je pokouší vyzývat, a to zejména kněze, k modlitbě. „Ten, kdo se modlí sám za sebe," opakuje, když citoval sv. Alfonse: „Není to otázka hromadění oddanosti. Je to otázka mlčení a zbožňování, být na kolenou, vstoupit se strachem a respektem do liturgie. Je to dílo Boží. Není to divadlo. "

A ve své ve své meditaci pokračuje : „Milí přátelé, chceš dát církev zpátky na nohy? Dostaňte se na kolena! Je to jediný způsob! Pokud budete činit něco jiného, co budete dělat, nebude z Boha. (...) Nebudeme-li klást hlavy na cestu Kristova srdce, nebude mít sílu, abychom ho následoval na kříž. Nebudeme-li mít čas naslouchat srdečnímu tepu našeho Boha, opustíme ho, zradíme ho, jak to učinili apoštolové."

Kromě modlitby je v současné krizi nutná věrnost doktríně. Kardinál Sarah si jasně uvědomuje důvody dnešního zmatku. „Jak můžeme přijmout, že biskupské konference si odporují? Kde vládne zmatek, Bůh nemůže bydlet!" říká rozhodně.

„Jednota víry předpokládá jednotu mystéria ve vesmíru i v čase. Když je nám dáno nové učení, mělo by být vždy vykládáno v souladu s učením, které mu předchází. Zavedeme-li roztržky a revoluce, prolomíme jednotu, která vládne svaté církvi v průběhu staletí, " trvá na svém: „Ti, kteří hlasitě oznamují změnu a roztržky, jsou falešnými proroci. Nehledají dobro stáda."

Věrnost pravdě znamená přijetí kříže, míní kardinál Sarah a dodává, že Kristus vyžaduje tuto věrnost znovu. „Dívá se přímo do očí a ptá se každého z nás: opustíš mě? Zřeknete se výuky víry ve všech jejích plnostech? Budete mít odvahu kázat svou skutečnou přítomnost v eucharistii? Budete mít odvahu zavolat tyto mladé lidi k zasvěcenému životu? Když máte sílu říci, že bez pravidelného vyznání riskuje svátostné společenství ztrátu svého významu? Budete mít odvahu připomenout pravdu o nerozlučnosti manželství? Budeš provozovat charitu, aby udělala totéž pro ty, kteří ti hrozí, že to neudělají? Budete mít odvahu pozvat rozvedené a znovu se oženit, abyste změnili svůj život? Dáváte přednost úspěchu nebo mě budete nebo mě budete následovat? Prosím, Bože, abychom se sv. Petrem mohli odpovědět, plni lásky a pokory, Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života " (Jan 6:68).

To vše vyžaduje Petrovu lásku, tvrdí kardinál Sarah: „Tajemství Petra je tajemstvím víry. Ježíš se rozhodl svěřit svou církev člověku. Abychom nezapomněli, nechal toho člověka zradit třikrát před tváří všech, než mu podal klíče své církve. Víme, že kůra církve nebyla svému člověku svěřena kvůli jeho mimořádným schopnostem. Ale víme, že tomuto muži bude vždy pomáhat božský pastor, aby se uchránil od vlády víry. "

To je důvod, proč se nebát, dodal, když hovořil o „zlaté niti neomylných rozhodnutí pontifů, Petrových nástupců", na rozdíl od „černé nitě lidských a nedokonalých aktů papežů, nástupců Šimona", ve kterém ještě „cítíme malou jehlu vedenou neviditelnou rukou Boží".

Ve stejné části svého úvodu kardinál Sarah jasně ukázal, že se neočekává, že katolíci budou slepí: „Milí přátelé, vaši pastoři jsou pokrytí chybami a nedokonalostmi. Není to však v pohrdání, že budete budovat jednotu Církve. Nebojte se od nich požadovat katolickou víru, svátosti božského života. Vzpomeňte si na slova sv. Augustina: „Když Petr pokřtí, je to Ježíš, který pokřtí. Ale když Jidáš pokřtí, je to stále Ježíš, který pokřtí!

Prosím, Bože, abychom se Svatým Petrem mohli odpovědět, plni lásky a pokory, Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života "(Jan 6:68).

A dodává: „Pokud si myslíte, že vaši kněží a biskupové nejsou svatí, buď pro ně svatí. Dělejte pokání, rychle opravujte chyby a zbabělost. To je jediný způsob, jak nést břemeno druhého. "

Kardinál Sarah vyzývá věrné: Jděte a opravte svou církev!

Čtvrtá výtka kardinála Saraha se vztahuje k „bratrské lásce", která reflektuje církev jako matku, která nám otevírá ruce: „V jejím lůně nás nic nemůže ohrozit. Kristus otevřel své paže jednou provždy na kříži, aby církev mohla otevřít své smíření s námi, s Bohem a mezi námi: „volání proti rozdělení, které„ pronásleduje Ježíše ".

Stručně řečeno, kardinál Sarah vyzývá věřící, aby rozpoznali „velikost a transcendenci Boha", kterou bychom měli milovat k smrti - jedinou podmínkou, která nám umožní slyšet slova, která vyslovil sv. Františku z Assisi: „Jdi a oprav mou církve. " Kardinál Sarah dodává:„ Jděte, opravte svou vírou, svou nadějí a svou láskou. Jděte a opravujte svou modlitbou a svou věrností. Díky tobě se moje církev opět stane mým domovem. "