Šance na přežití nulová a rychle zemřít nemohou. Čeká je jen bolest a slzy

Podle odborníků je špatná či nulová dostupnost k prostředkům, které by lidem s nevyléčitelnými nemocemi dovolovaly dobrovolně odejít ze světa, mezinárodní problém. Podle nejnovějších dat v roce 2012 zemřelo v neskutečných bolestech osmnáct miliónů lidí, z nichž většina pocházela z rozvojových zemí.

Problém není pouze s eutanázií. V rozvojových zemích mají lidé často nedostatek i takových prostředků, jako je například morfium. Lidé s vážnými či dokonce smrtelnými chorobami jsou tak nuceni žít v neskutečných bolestech a s vědomím, že lepší už to nikdy nebude. Proto se jich tolik rozhoduje ukončit svůj život například skokem pod jedoucí vlak.

Betty Naigová (48), žena z Ugandy, které byla před dvěma lety diagnostikována rakovina prsu, říká: „Moje rodina už dále nedokázala snášet pohled na mě a můj nádor. Nemohla jsem spát, nemohla jsem dělat vůbec nic." V takovém stavu žila Betty téměř rok. Protože si nemohla dovolit léčbu, vyrostl její nádor do velikosti fotbalového míče.

Naštěstí ji našel Alla, jeden ze stovek dobrovolníků vycvičených organizací, která se zabývá rozšiřováním prostředků na zmírnění bolesti. Tito dobrovolníci mají za úkol hledat ženy a muže, kteří v tichosti trpí stejně jako předtím Betty, a pomoci jim.

Minulý měsíc se pod záštitou OSN konala schůze představitelů zdravotnictví z téměř 200 zemí. Všichni se shodli na tom, že prostředkům pro zmírnění bolesti by se mělo věnovat více pozornosti.