Uprchlíci jsou zoufalí. Evropa, nebo smrt, říkají při cestě z Tuniska

V prvním čtvrtletí letošího roku pocházelo ze subsaharské Afriky 53 procent z těch, kdo dorazili z Afriky do Itálie, vyplývá ze statistiky tuniského fóra hospodářského a sociálního práva (FTDES).

Nejvíc člunů vyplouvá ze Sfaxu, u nějž se za dva měsíce utopila stovka uprchlíků hlavně z Pobřeží slonoviny, Guineje a Burkiny Faso. Loď, na níž byla Aminata a dalších 200 lidí, se převrhla 9. března, mezi 39 mrtvými byla i její dcera. "Odjezd z Tuniska mi pomůže překonat tu ztrátu," tvrdí osmadvacetiletá žena.

Původně se chtěla vrátit domů, ale letenka a pokuta za tříletý nelegální pobyt v Tunisku je dražší než poplatek za další plavbu do Evropy.

Její stejně stará krajanka Prista Konéová souhlasí a říká, že lidé jsou připravení riskovat životy. I ona už na cestě jednou byla a její člun zadrželi loni. Prista vystudovala obor řízení obchodu a lidských zdrojů. Do Tuniska přijela v roce 2014 a chtěla dál studovat, ale zjistila, že jí na to chybí peníze. Začala proto pracovat jako pomocnice v domácnosti a setkala se s rasismem.

"Zaměstnavatelka mi nedovolila dotýkat se jejích dětí, protože jsem černoška. Na ulici na mne lidi pokřikovali kahlúš (černá huba) nebo opice, házeli na mne kamení," tvrdí Prista. V místnosti spolu s ní v malém pokojíku ve Sfaxu sedí další a dělí se o polévku z krůtích kostí a rýže.

"Když se s těmihle lidmi v poledne převrhne člun a oni se neutopí, budou v jednu odpoledne připravení na novou cestu. Pro ně je to otázka buď Evropa, nebo smrt," potvrzuje šéf svazu lidí z Pobřeží slonoviny Oumar Coulibaly. Podle něj je v Tunisku na 20.000 lidí ze subsaharské Afriky a 60 procent z nich je z Pobřeží slonoviny.

Pro mnohé rodiny jsou uprchlíci nadějí, někteří chtějí dál studovat, jiní pracovat, někdo jim nasliboval vysoké mzdy, ale to jim lhal, říká Coulibaly. Detailně vysvětluje, že získat povolení k pobytu je téměř nemožné, což příchozí uváže k práci načerno a nízkým mzdám, vystaví je zatýkání a diskriminaci. Předseda FTDES Aláa Talbí potvrzuje, že stále víc cizinců, kteří původně přijeli hledat budoucnost v Tunisku, se rozhodne odejít do Evropy, protože zdejší právní a kulturní systém neumožňuje jejich integraci. Když přijdou o práci, padne poslední naděje.

Převaděči lákají na sliby snadné práce i bydlení v Evropě a lidé, aby ušetřili, volí cestu v zimě, kdy je to levnější. Příčinou nárůstu migrace z Tuniska je podle Talbího také dohoda mezi Itálií a libyjskými milicemi, která už dva roky komplikuje vyplouvání člunů z Libye.

Dvaadvacetiletá Sozo Angeová je z Pobřeží slonoviny. Zůstat v Tunisku by znamenalo v nejlepším případě pracovat jako služka, dělit se o garsonku s nejméně pěti dalšími lidmi a jíst mizerné jídlo. "Odjedu odsud s rodinou, ať to dopadne jakkoli," říká matka malého syna, jehož kojí. Manžel Inao Steave pracuje v pekárně, ale jeho pracovní doba je mnohem delší než v případě tuniských kolegů. "Nehodlám své dítě nechat žít v takových podmínkách. Jsme si vědomí rizika, ale nemáme na výběr. Buď zemřeme, nebo budeme žít v Evropě," říká Sozo.