Velbloudi nesnášejí šimrání v nose, ale výzkum MERS se bez toho neobejde

Zvíře vysoké dva metry a vážící 300 kilogramů rozhodně protestuje a veterinář Nelson Kipchirchir ví, že odebrat vzorek není žádná hračka, neboť "když uděláte chybu, může se stát cokoli, velbloud může kopnout i kousnout". Nakopnutí tohoto zataženého rána neušel jeden z velbloudářů, jehož kopl jeden z desítky vyšetřovaných velbloudů. V Kapiti jich je celkem 35. Žijí na 13.000 hektarech křovinatých pozemků, které patří mezinárodnímu ústavu chovu zvířat (ILRI), jenž sídlí v Nairobi. Kromě divokých zvířat tu žijí i stáda dobytka.

ILRI začal s výzkumem velbloudů v Keni v roce 2013. O rok dříve se v Saúdské Arábii objevil virus MERS-CoV, zkratka používaná pro virus vyskytující se na Blízkém východě.

V době pandemie nového koronaviru, který u člověka způsobuje nemoc covid-19, svět objevuje množství infekčních nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Mluví se o netopýrech, luskounech, drůbeži. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se touto cestou přenese 60 procent lidských infekčních onemocnění. MERS-CoV se podle WHO na člověka šíří kontaktem s velbloudy. V letech 2012 a 2015 mu podlehlo několik set lidí, hlavně na Arabském poloostrově.

U člověka se projeví symptomy podobnými jako u covidu-19: horečkou, kašlem, dýchacími potížemi, u velbloudů lehkou rýmou. Tento koronavirus má ale vyšší smrtnost než covid-19, umírá na něj jeden ze tří nemocných.

V Keni se velbloudi těší rostoucí oblibě, lidé oceňují jejich mléko i maso, pastevci jejich schopnost přizpůsobit se oteplování. "Jsou velmi důležití. Za prvé v době sucha neuhynou. Za druhé vydrží bez vody 30 dní," vypočítává výhody velbloudář z Kapiti Isaac Mohamed, který pochází z keňského severu. I když na světě žijí tři miliony velbloudů, v Keni zůstávali zatím málo známým zvířecím druhem.

Bioložka Alice Kiyonová z ILRI dostává do své laboratoře v Nairobi pravidelně nové vzorky odebrané od velbloudů z různých částí Keni. Vybavená patřičnými nástroji každý vzorek analyzuje, aby zjistila přítomnost viru MERS, který se původně rozšířil od netopýrů. Její výzkum z roku 2014 prokázal přítomnost protilátek u 46 procent zkoumaných velbloudů, ale jenom u pěti procent testovaných lidí - na 111 velbloudů připadlo šest nakažených lidí zaměstnaných na jatkách.

"Virus MERS, který je nyní v Keni, se na člověka nepřenáší snadno" ve srovnání s tím, který se vyskytuje v Saúdské Arábii, říká Kiyonová.

Ale i tady vědce znepokojuje, že se může objevit varianta, která bude lépe přenosná. "Je to totéž jako u covidu-19, u nějž se objevily varianty, například ta B.1.1.7. v Anglii. S MERS je to stejné, virus se neustále modifikuje," říká specialista na infekční choroby z ILRI Eric Fèvre, který pracuje také na univerzitě v Liverpoolu.

"Rád bych měl křišťálovou kouli, abych vám mohl říci, zda jednou (MERS) bude pro lidi velmi nebezpečný, nebo zda za předpokladu určitých genetických mutací tomu tak nebude. Důležité je věci sledovat, protože pak budeme připraveni, když to přijde," řekl Fèvre.

Odborníci na biodiverzitu z OSN loni upozornili, že v budoucnu budou pandemie častější než dosud a vzhledem k vzrůstajícímu kontaktu lidí s divokými zvířaty a dobytkem, daným ničením životního prostředí, budou smrtelnější.

"Kvůli covidu-19 se obnovuje zájem o vše, co se týká virů, o nemoci přenosné ze zvířat na člověka. Nám to prospívá a pomáhá nám to v naší důležité práci," sdělil Fèvre.