Noční můra: Islámský stát zvítězí. Čeká svět „grázlokracie“?

„Slovem vyhrát nemyslím, že se Islámský stát přežene přes muslimský svět jako ničivý lesní požár, popřípadě že bude opravdu zřízen chalífát od Iráku po Maroko. To jsou pouze ambice radikálů na hony vzdálené realitě," uklidňuje hned na úvod Walt. „Vítězstvím Islámského státu mám na mysli možnost, že džihádisté úspěšně odolají dosavadním vojenským operacím, které vede koalice v čele s USA," dodal.

To se nyní zdá pravděpodobné, jelikož Bagdád dosud nebyl schopen zahájit efektivní protiofenzivu. Ostatně politolog Barry Posen z Massachusettského technologického institutu prohlásil, že irácká armáda už nepředstavuje smysluplnou vojenskou sílu v oblasti. Snaha Spojených státu trénovat irácké vojáky pro boj s IS skončila fiaskem. Zničit islamisty by dle Watse dokázala jen široká koalice arabských státu, které by do války nasadily tisíce svých vojenských jednotek. V současnosti je však něco takového nemyslitelné, v sázce je totiž příliš mnoho.

Mocný chalífát? Plány velké, skutečnost odlišná

Ačkoli IS sahá po krvavých praktikách, ve skutečnosti není mocným globálním hráčem. Zatím dokázal naverbovat 25 tisíc špatně vycvičených příznivců, což je pouze zlomek světové populace, která čítá přes sedm miliard lidí. Oněch pár tisíc fanatiků bude nejspíš konečné číslo. Navíc mnoho z těch, kteří se dali zlanařit, brzy na vlastní kůži poznají drsnou realitu života pod džihádistickými pravidly. A ta se jim dříve či později přestanou líbit. Ty, kteří přeci jen zůstanou, čeká izolace od okolního světa.

Daleko závažnějším problémem pro IS je fakt, že muslimský svět je obrovský a radikálům se nedaří získat na svou stranu masu lidí, která by se postavila Bagdádu či Damašku. Většina muslimů patří k sunnitské větvi islámu stejně jako IS, přesto se džihádisté stále pohybují jen v západním Iráku a východní Sýrii. Samozřejmě že teroristické útoky za hranicemi IS napáchají mnoho škod a stojí nejeden lidský život, ovšem takové aktivity nejsou synonymem pro mocný chalífát. Ten je nyní de facto tvořen jen ostrůvky rozesetými halabala po arabském světě.

Nezapomínejme ani na ekonomické faktory. IS ovládá území, kde je jen málo zdrojů ke slušné obživě, protože jde o regiony průmyslově chudé. IS tak nezíská takovou moc, aby mohl konkurovat okolním státům, potažmo celému světu.

Islámský stát čelí ještě jedné důležité překážce, ztratil výhodu překvapení. Zrodil se nečekaně z chaosu v Iráku po americké invazi a ze syrské občanské války. Vytvořil ho „sňatek" islamismu s bývalými prominenty ba´athismu (ideologie prosazující a kombinující arabský nacionalismus a socialismus), kteří veděli, jak se řídí policejní stát. Toto podivné spojení bylo úspěšné, ale nyní je jasné, že se státy kolem Perského zálivu, včetně Egypta, probraly a nedopustí, aby tato „grázlokracie", jak ji nazval Walt, u nich zapustila kořeny.

Islámský stát je bestiální. Jak vznikly USA či Sovětský svaz?

Představme si, že se IS na západě Iráku a východě Sýrie opravdu zformoval. Nedá to mnoho práce, protože už teď džihádisté vybírají daně, mají vlastní úřady a hlídají své hranice. Okolní země v tichosti připustily, že je zde nový stát a přivírají oči nad pašováním zboží a nekalými ekonomickými aktivitami. Jak dlouho asi potrvá, než arabské (a jiné) země oficiálně přiznají existenci Islámského státu?

„Příklady z minulosti ukazují, že zavedené státy se sice dlouho pokoušely ostrakizovat revolucionářské režimy, ale nakonec byly donuceny jejich existenci uznat," upozorňuje profesor Wats. Například USA neuznávaly SSSR až do roku 1933, bolševická revoluce přitom proběhla v roce 1917. Totéž se stalo s Čínskou lidovou republikou, která vznikla v roce 1949, ale diplomatické vztahy s ní Spojené státy navázaly až o 30 let později. Opravdu si můžeme být tak jisti, že se Islámský stát jednou nestane členem OSN?

Možná si řeknete, že brutální praktiky džihádistů je navždy vylučují z mezinárodního společenství a skončí před válečným tribunálem. To je ale omyl. Stačí se vzpomenout, jak se formovaly současné „civilizované" země. O mírumilovných Britech mohou vyprávět Velšané či Skotové. A jak vznikly USA? Vražděním, znásilňováním a zotročováním indiánů. Netřeba se zmiňovat o krutostech bolševiků v Sovětském svazu a maoistů v Číně. Ani Izrael nevznikl z lásky a tolerance. Walt ale bere příklady i ze současnosti, kdy si pokrytecky myslíme, jak jsme vyspělí, a ptá se: „Jaký je rozdíl mezi sekáním hlav a útokem amerického dronu, jenž omylem zmasakruje civilisty?"

Historické krutosti nejsou v žádném případě omluvou pro Islámský stát, ovšem výše vyjmenované zkušenosti nám mohou říct, že není tak nemožné nakonec legitimizovat stát, který vyrostl z násilí.

Doktrína omezení vlivu: Islámský stát lze udržet na uzdě

Politolog Kenneth Waltz (†2013), který působil na Kalifornské univerzitě v Berkeley, napsal, že zhruba před 30 lety se většina radikálních režimů „socializovala do systému". Zjistily totiž, že jejich grandiózní ideologie nelze uskutečnit. Uvědomily si, že jejich uvedení do praxe je příliš nákladné a dokonce se může obrátit proti nim. Právě z toho důvodu se „světová revoluce" najednou změnila v „budování socialismu".

„A přesně to čeká i Islámský stát, pokud nechce zničit sám sebe. Bude muset zapomenout na zvěrstva (nebo je alespoň výrazně omezit) a bude se muset naučit žít podle mezinárodních norem," domnívá se Walt.

Nenechme se ale mýlit. „Socializace režimu" nepřijde sama od sebe. Radikální státy nepochopí neužitečnost bestiality, dokud je ostatní státy neusměrní nebo nepotrestají. Sousedé Islámského státu budou muset daleko víc spolupracovat, aby daly džihádistům lekci z chování. A protože IS není zase tak silný, jak by se mohlo zdát, nemělo by být až tak těžké udržet ho na uzdě.

A hlavní úkol pro USA za takové situace? Podle Watse by Spojené státy měly koordinovat a podporovat kampaň za omezení vlivu, kterou povedou Saúdská Arábie, Jordánsko, Turecko a Írán, tedy země, kterým jde o další přežití. Amerika by měla pomoci ostatním zemím vytvořit nárazník, který by bránil Islámskému stát v šíření jeho „poselství". Bude také nutné brzdit IS v ekonomické sféře. A v neposlední řadě by USA měly trpělivě vyčkávat na excesy chalífátu, které ho podkopou zevnitř.