Hrozí nám globální katastrofa? Pět největších nebezpečí

Mexická Mount Colima, která v posledních týdnech chrlí lávu a miliony tun popela a hornin do ovzduší, svým přízviskem "ohnivý vulkán" jitří představu o destruktivních silách, které je příroda schopná uvolnit. Ovšem úchvatné a zároveň hrůzu nahánející záběry sopky probuzené k životu jsou podle odborníků slabým odvarem toho, co nás může potkat. Od výbuchů supervulkánů přes megatsunami až k hrozbám přícházejícím z vesmíru - a rozhodně nejde o zelené mužíčky s tykadélky na hlavě. 

Projděme si nyní pětici možných katastrofických scénářů, které mohou nastat naprosto kdykoliv:

1. Indonésie - zapomenutý supervulkán

Pokud se o možném probuzení známého Yellowstone (USA) ví a tato hrozba je náležitě zdokumentována, daleko méně je zmapovaný supervulkán na Sumatře, nesoucí jméno The Lake Toba. Jedná se o největší sopečné jezero na zemi, měřící 100 kilometrů na délku, 30 km na šířku a jeho hloubka činí kolem 550 metrů. Odhaduje se, že před zhruba 74 000 lety (s odchylkou necelého století) došlov této oblasti k největší explozi na Zemi za posledních 25 milionů let.

Pokud by došlo k výbuchu této přírodní bomby, do vzduchu by bylo vyvrženo na 2800 krychlových kilometrů sopečného popela a lávy. Je to o celých 12 % víc, než vyprodukoval Yellowstone před 2,2 miliony let při svém posledním známém výbuchu. Obrovské množství popela a oxidu siřičitého by nejspíš fatálně ovlivnilo globální klima, ale to není zdaleka všechno. Sopečné jezero se rozkládá pouhých 40 kilometrů od Indického oceálnu, takže by s největší pravděpodobností po výbuchu následovaly obří vlny tsunami. To vše v oblasti, kde žije na 50 milionů obyvatel. 

Geologové zvedají už delší dobu varovný prst, protože v poslední době dochází k častějšímu úniku sopečných plynů a ohřívání povrchu. Může to znamenat, že se gigant probouzí k životu.

2. USA - havajská Hilina

Pokud vás děsí vyhlídka na zhroucení sopky Cumbre Vieja na Kanárských ostrovech, pak buďte relativně klidní, bylo by to mnohem větší neštěstí, než kdyby došlo ke kolapsu jižní části vulkánu Kilauea na havajském Big Island. Tento megapropad, nazvaný Hilina Slump, by poslal do Tichého oceánu 12 000 kubických kilometrů skal, což by vyvolalo tsunami takového rozsahu, že by pod vodou mohlo skončit západní pobřežní oblasti USA - a to během několika hodin. 

Odborníci nehodlají záležitost nijak podceňovat, ostatně existuje důkaz, že před nějakými 120 000 lety došlo k obdobnému sesuvu v nedalekém Mauna Loa, který vygeneroval tsunami o výšce 400 metrů. Hilina už zahrozila v roce 1975, ovšem zemětřesení o síle 7,2 škály Richterovy stupnice zvedlo "pouze" čtrnáctimetrovou vlnu, která poškodila oceánografické pozorovatelny, zabila dva lidi a 14 zranila. Bohužel stále aktivní tektonická Hilina nedá spát odborníkům, kteří se domnívají, že další zemětřesení může způsobit globální katastrofu.

3. Tsunami v Severním moři

Tato oblast se může jevit jako relativně klidná a bezpečná. Ale přesto hrozí velké nebezpečí ze strany ledové masy. Vědci dospěli k názoru, že před více než 6 000 lety došlo k prudkému zvýšení hladiny v důsledku měnícího se klimatu, nárůstu teploty a rychlému tání ledu. Destabilizace ledovcových bloků způsobila jejich sesuv s šíři 300 km a následná vlna, vysoká 20 metrů, zasáhla Shetlandské ostrovy, menší "kolegyně" zamířily k norskému pobřeží (10 m) a západním břehum Skotska (6 m).

Pokud s ohledem na avizované oteplování klimatu podpořené táním ledovcových štítů v Grónsku a západní Antarktidě dojde k obdobné situaci, mohlo by dojít k vzedmutí vlny, jejíž důsledek by pocítilo na 3 miliony obyvatel Norska a Skotska - nejpesimističtější odhady mluví i o tom, že by byl zasažen i Londýn.

4. Západní pobřeží USA - "Velká" kaskáda (Big One)

Jen malý kousek od západního pobřeží Severní Ameriky od Severní Kalifornie směrem na Vancouver Island je choulostivé místo, kde je podmořské dno stlačováno severoamerickými masami. V současné době činí pohyb zemských desek asi 40 milimetrů ročně, ale zároveň hrozí skutečnost, že se horní část této plochy fatálně zaklíní, což vyvolává zvyšující se tlak. Pokud by došlo k uvolnění podzemských sil, mohlo by dojít k masivnímu zemětřesení o síle až 9. stupně Richterovy stupnice. Následně by se pobřežní oblasti mohly propadnout až o dva metry a horizontálně přemístit o 30 metrů. 

Po odeznění zemětřesení by nejspíš pobřeží zasáhla rovněž tsunami, proti níž by vlna z roku 2011 u japonských břehů byla jen kapkou. Vědci se odvolávají na dlouhodobé propočty, podle kterých za posledních 10 000 letech zasáhlo tuto oblast na 41 zemětřesení, jejichž průměrný interval činí 244 let. A pro 7 milionů lidí žijících v regionu, kde se nacházejí města Vancouver, Portland, Seattle a Tacoma, je nanejvýš znepokojující, že poslední zemětřesení o síle 9 tu zaznamenali před 315 lety.

5. Hrozba z vesmíru

Když je jasná noční obloha, rádi se díváme na nebe poseté hvězdami, aniž bychom tušili, že i odtud nám hrozí nebezpečí. Slunce pravidelně produkuje erupce v podobě mraku energetických fotonů, jehož částice mají sílu milionů vodíkových bomb explodujících v jediném okamžiku. Většinou za den až dva tato sluneční bouře dorazí k horním vrstvám atmosféry, o čemž drtivé množství obyčejných obyvatel země o tom nemá ani tušení. 

Pokud by tyto síly byly intenzivnější, může dojít ke zničení elektrických systémů jak na oběžné dráze (satelity) tak i na zemi, kde energetické elektrony mohou vyvolat přetížení. Něco podobného se stalo napříkald v roce 1921, kdy byla vyřazena telegrafní služba v USA - dnes by podobný případ zlikvidoval mnoho satelitních systémů, což by vedlo ke zničení globální komunikace, pádu internetu a celosvětových navigačních systému. Důsledkem by byl masivní zemský chaos.

Poněkud uklidňujícím faktorem může být, že podobné sluneční erupce se opakují v cyklech přibližně po 11 letech, a poslední takový případ prošel v loňském roce bez zásadních následků. Snad to budeme moci říci i v budoucnu.