Velké pochybení USA. Známý politolog tvrdě udeřil

Mezi diktaturou a fanatismem

"Nejprve mi dovolte být upřímný a říct vám, co z toho všeho momentálně vyvozuji: Byl jsem pro iráckou válku," přiznává Zakaria. Věřil, že moderní demokracie v Iráku může být pro region novým modelem politiky, střední cestou mezi represivními diktaturami a islámským fanatismem. Nikdy se též nedomníval, že Iráčané či Arabové jsou z genetického hlediska jakkoliv neschopní vládnout si sami.       

Politolog poukazuje, že varoval, že Spojené státy musí vyslat mnohem více vojáků, než učinily, aby byly schopné udržet pořádek. Volal rovněž po mandátu OSN, který by poskytl větší legitimitu a zamezil obrazu, že Američané okupují muslimskou, blízkovýchodní zemi. Obával se též, že sektářské rozdělení Iráku povede k rozpadu země.     

"Nic z toho nemění fakt, že jsem podporoval rozhodnutí svrhnout režim Saddáma Husajna," přiznává expert. Dodává, že toto rozhodnutí nepochybně přineslo mnoho dobrého. Husajn byl koneckonců strašlivý diktátor, který zabil stovky tisíc lidí a zatáhl svou zemi do válek. Dle Zakariova názoru je dnes Irák svobodnější a otevřenější než většina ostatních arabských zemí, navzdory svým potížím. Za skutečný úspěchem pak považuje Kurdistán - oázu stability, umírněnosti a tolerance.   

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

V konečném důsledku však irácká válka byla selháním a hrozivou chybou, která způsobila geopolitický chaos a humanitární tragédii, připouští politolog. "Jakmile se rozpadl režim, rozpadla se společnost. Miliony Iráčanů přišly o domov a zahynulo nejméně 150000 civilistů a navíc téměř 4500 statečných amerických vojáků," dodává. Mnozí argumentují, že USA činí z irácké lekce přehnané závěry. Zakaria to přiznává, ale zároveň uvádí, že jeho opatrnost ohledně většího amerického zásahu v Sýrii či jinde nevychází pouze z Iráku. 

Mohlo to být jinak

Podle politologa je nutné vzít v potaz následující: Spojené státy nahradily režim v Iráku a tomu novému poskytovaly po desetiletí masivní pomoc. "Co bylo výsledkem? Chaos a humanitární tragédie," deklaruje komentář. Washington svrhl režim Muammara Kaddáfího v Libyi, ale rozhodl se nezasahovat do obnovy země. Výsledkem byl rovněž chaos a humanitární tragédie. Washington podpořil vyjednané odstranění režimu Alího Abdalláha Sáliha v Jemenu a následné volby, ale obecně se držel stranou. Výsledkem byl opět chaos a humanitární tragédie, poukazuje Zakaria.     

"Realitou v této části světa je, že mnoho režimů je křehkých, vládne slabým institucím a mizivé občanské společnosti, které často nemá smysl pro vlastní státnost," konstatuje Zakaria. V té situaci vnější intervence, byť dobře míněné, nemusí věci zlepšit. Naopak občas dokážou věci naopak zhoršit, doplňuje.    

Odborník pokládá otázku, zda to s Irákem mohlo dopadnout jinak a zda se mohl vytvořit odlišný vzorec. Pokud by se v srdci Blízkého východu ustavila stabilní, funkční demokracie, mohlo by jít o model pro region, třetí cestu mezi diktaturou a islámským radikalismem?

"Pokud by Amerika učinila pouze správná rozhodnutí, kdo ví. Ale nestalo se tak a ve výsledku nikdy skutečně nezjistíme, jaká mohla být budoucnost Iráku," odpovídá si závěrem Zakaria.   

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.