Pro vývoj lidí mohl být klíčový spánek

"Je vskutku zvláštní ve srovnání s jinými primáty," řekl o způsobu spánku lidí David Samson z Dukovy univerzity. V odborném magazínu Evolutionary Anthropology společně s evolučním biologem Charlesem Nunnem konstatoval, že lidský spánek je výjimečně krátký a hluboký. Právě to mohlo přispět k rozvoji výkonné lidské mysli.

Doposud vědci věděli o vlastnostech spánku primátů jen velmi málo. Samson ke zdokumentování spánku například orangutana nainstaloval v zoo v Indianapolis infračervené kamery a o nocích bděl, aby sledoval spánek opic. Sledováním jejich pohybu zjišťoval, kdy orangutani upadnou do REM fáze spánku, ve které lidé sní.

Ve své studii Samson s Nunnem spojili informace z výzkumů 19 dalších druhů primátů. Zjistili tak velké rozdíly v délce zvířecího spánku. Například makiové, jedni z nejmenších primátů, dřímají sedmnáct hodin denně, zatímco lidé spí zhruba sedm hodin. "Nejméně ze všech primátů na planetě," dodal Samson.

Vědci hledali faktory, aby rozdíly vysvětlili. Ve srovnání s velkými savci menší druhy spíše spí více během dne a v kratších intervalech, což je zřejmě dáno jejich potřebou jíst mnohokrát během dne.

Samson s Nunnem zjistili, že doba strávená spaním se u druhů primátů obecně shoduje s jejich fyzickou velikostí a také s dalšími faktory, jako je průměrný počet primátů ve skupině. Jedinou velkou výjimkou je člověk. Spíme totiž znatelně méně, než by se v porovnání s poznatky o jiných primátech dalo očekávat.

Během spánku čas od času upadáme do REM fáze a sníme. V této fází trávíme asi 22 proces spánku, což je největší podíl mezi všemi primáty. Řada výzkumů považuje REM fázi za prospěšnou pro mozek. Mnozí vědci tvrdí, že uklízí myšlenkové smetí, další zase prohlašují, že převádí naše nové vzpomínky a prožitky do dlouhodobé paměti.

Pro naše opičí předchůdce ale nebylo lehké REM fázi dosáhnout. Spali na větvích a noci pro ně nebyly nijak snadné. Když se takto pokoušejí spát opice, tak je budí vítr, stromoví hadi či strkající se druhové.