Je Rusko skutečně hlavní hrozbou USA? Hysterický strach může vést k druhému Iráku, varuje prestižní magazín

Rychlé prozkoumání titulcích amerických médií jasně ukazuje, že Rusko je nejnovější zahraniční politický nepřítel Spojených států. Jeho kybernetické ovlivnění amerických voleb jej odhalilo jako národní bezpečnostní hrozbu. Rusko je zvláště nahlíženo se zvláštním podezřením od politické levice. Během Women’s March a dalších shromáždění demonstranti prohlašovali Trumpa za Putinovu loutku. „ Řekni ne Putinově loutce!“ stálo na jejich transparentech. Pravdou je, píše The National Interest, že ačkoliv Rusko je nepochybně hrozbou, jeho nebezpečnost je dosti přeceňována na domácí scéně.

V polovině roku 2016 začalo být zřejmé, že k nelibosti a hrůze demokratů, Trump by mohl vyhrát volby. Jednou z hlavních metod, kterou Trump úspěšně používal proti Hilary Clintonové, byla jeho rétorika „Amerika na prvním místě“.Podle něj Clintonová a celá Obamova administrativa stála za zrodem IS, byla odpovědná za útoky v Benghází a umožnila Číně a latinoamerickým imigrantům, aby poškodili ekonomiku USA. Trump dále obviňoval Clintonovou, že je ovlivňována cizími mocnostmi přes Clinton Foundation. Tato tvrzení přesvědčila mnoho Američanů o tom, že Trump je tím pravým kandidátem, schopným ochránit USA ve stále nebezpečnějším světe.

Clintonová si Trumpovy výpady nenechala líbit a hledala podobně účinný prostředek, který by mohla proti němu použít. Ačkoliv otázka ruských hackerských útoků začala být široce diskutována až v půlce června, Democratic National Committee o tom věděl už dříve. Jelikož bylo známo, že Putin by preferoval jejího protikandidáta, zkušená politička rychle rozeznala, že v tomto bodě se skrývá cenný materiál, jenž lze použít proti Trumpovi. Během první televizní debaty řekla, že: „není pochyb o tom, že nyní Rusko použilo kybernetické útoky proti všem typům organizací v naší zemi, a já jsem tím hluboce znepokojena. Vím, že Donald velmi chválil Vladimíra Putina.“

Clintonová vykreslovala Rusko jako hrozbu, naznačujíce, že Moskva zákeřně používá Trumpa jako novodobou verzi Mandžuského kandidáta. Podle The National Interest se jedná o velice lacinou taktiku. Clintonová si uvědomila, že xenofobie prodává a stavěla na tom. Co si ale možná neuvědomila- či to záměrně ignorovala –že veřejné i vládní organizace, které vyšetřují národní hrozby, se nechaly strhnout vyhroceným slovníkem a začaly věnovat až přílišnou pozornost Rusku. Analýza Ruska jako hrozby je zcela nepochybně v popisu práce těchto agentur a je nutná, říká The National Interest, problémem však je, když celková analýza Ruska jako hrozby je založená na konspiračních teoriích, politické kampani a obíhajících memech.

Díky této fixaci může dojít k tomu, že limitované prostředky z vládních zdrojů budou přerozděleny na monitorování této domnělé hrozby na úkor odhalování jiných hrozeb.USA by se měly poučit z poměrně nedávné historie. V době studené války, ve které Sovětský svaz zaujímal pozici nepřítele numero uno, byly věnovány veškeré prostředky na odhalování a rušení činnosti sovětských špiónů. Díky tomu zůstával mimo pozornost americký zpravodajský důstojník jménem Jonathan Pollard, který špehoval USA pro Izrael, spojeneckou zemi. Byl sice odsouzen, ale až po pěti letech jeho špionáže.

Přílišné soustředění na Rusko také redukuje diplomatickou flexibilitu USA v jednáních s Ruskem. Do této pasti spadl na konci svého období Obama, domnívá se The National Interest.Když je Rusko vnímáno jako nepřítel, je obtížné s ním navázat vzájemnou spolupráci, díky které by se USA mohly věnovat jiným, naléhavějším záležitostem. Takto je Rusko na sebe váže a Čína a další aktéři mají volné pole působnosti.

Pokud USA nedokáží zvládnout svůj iracionální strach z Ruska, mohlo by to vést až k nejhoršímu možnému scénáři – válce. Díky strachu Američané mohou zapomenout, že v Rusku jsou stejní lidé jako oni. Strach by je naopak mohl dovést k jejich démonizaci a dehumanizaci a negativně ovlivnit jejich úsudek. Amerika už zažila podlehnutí iracionálnímu strachu po 11.9, které vedlo k neodůvodněnému napadnutí Iráku na základě vskutku iracionálních vazeb mezi Al-Káidou a Saddámem Husajnem. Nezdá se, že by se to nyní mohlo stát, vzhledem k optimismu, který cítí Rusko ohledně Trumpa.