Spřízněné duše? Vztah Putina a Trumpa je v troskách

V nedávném dokumentu Olivera Stonea se ruský prezident vyjadřoval k obviněním, že Rusové zasahovali do amerických voleb, aby Trumpa dosadili do úřadu amerického prezidenta. Putin to odmítl jako přepjatou hysterii jisté části americké politické scény – jmenovitě demokratů – kteří se nedokáží srovnat s prohrou. Podle něj tyto domněnky kromě obecné rusofobie vládnoucí ve Washingtonu reflektují především vnitropolitický boj uvnitř americké politiky, kde se jedna frakce pokouší o znehodnocení té druhé, té co vládne.

Putin též již předtím několikrát uvedl, že považuje za směšné tvrzení, že by měl osobní zájem na tom, aby Trump vyhrál. Řekl, že uvítá každého, kdo bude chtít zlepšit vztahy s Ruskem, ale že Trumpa osobně nezná a neví, jak se bude v prezidentském úřadě chovat a proto nemá žádný zvláštní zájem na jeho zvolení a bude respektovat jakoukoliv volbu Američanů.

Trump, který dal k těmto domněnkám prostor svou pozitivním hodnocením ruského prezidenta, po jejich setkání na summitu G20 v Hamburgu se proti nim též ohradil. V rozhovoru pro stanici CBN řekl, že Putin jej v Bílém domě vlastně nechtěl. Trump argumentoval, že za jeho vlády se investuje do oblastí, kde Putin touží, aby USA byly co nejslabší: do vojenství a energetického průmyslu. Trump si neopomenul rýpnout do jeho protivnice v prezidentském klání, Hilary Clintonové, která by dle něj dělala přesný opak.

Proč Trump našel spřízněnou duši v Putinovi? Kvůli Clintonové

Trumpovo tvrzení, že by Clintonová redukovalo vojenství v době americký voleb v Rusku nikoho ani nenapadlo. Vládla jistota, že Clintonová na rozdíl od Barracka Obamy bude výrazně investovat do zbrojnictví a že svou pozornost obrátí tam, kde má Rusko. V Rusku panovalo obava, že Clintonová se nebude štítit s ním vést válku. Neewsweek stejně jako řada jiných (např. Joshua Yaffa, novinářský zpravodaj z Moskvy píšící pro New York Times) argumentuje, že pokud bylo ruské ovlivňování voleb něčím motivováno, pak to bylo primárně snahou co nejvíce znepříjemnit volby Clintonové než zvolit Trumpa. „ Mysleli jsme si, že kdokoliv bude lepší než Clintonovy,“ vzpomíná Leonid Kalashnikov, šéf výboru ruské Dumy zaměřeného na bývalý Sovětský svaz a evropskou integraci.

Trumpovo pozitivní hodnocení Putina a jeho výroky, že jej Putin bude stejným způsobem respektovat jako on respektuje jeho též byly do značné míry formovány prezidentskou kampaní a usilovnou Trumpovou snahou se co nejvíce distancovat od Clintonové. „Myslím si, že [Putin] nemá žádný respekt pro Clintonovou," řekl Trump v červenci 2016. „Myslím si, že mě respektuje." Trump se pokoušel naznačit, že jen podobně silný macho dokáže s Putinem smysluplně jednat ku prospěchu USA. „Pokřivená Hilary,“ na pravé „mužské“ jednání je příliš slabá, naznačoval Trump.

Ruská média a hackeři začali Trumpovi pomáhat šířit toto hanlivé označení, když se Trump poprvé ukázal jako kandidát, který by skutečně mohl i vyhrát. „Nikdy jsme nevěřili, že by americký establishment dovolil Trumpovi vyhrát", tvrdí známý ruský propagandista, který si přál zůstat v anonymitě „Ale zdálo se, že tento muž má zájem o dohodu. Vypadal jako někdo, kdo chtěl rozbít Washingtonská klišé o Rusku ... V podstatě vypadal, jako by mohl být nash - náš druh."

Proč se nekoná svatba?

Brzy se ukázalo, že oba dva mají rozdílné představy o dohodě, kterou mohou uzavřít. Putin toužil, že Trump promine ruské angažmá na Ukrajině a v Sýrii. Trump na druhou stranu chtěl, „získat od Putina určité ústupky nad Sýrií, Koreou, Ukrajinou, aby něco přinesl, aby řekl svým voličům, že se dohodl, " poukazuje Konstantin Kosachev, šéf Výboru pro mezinárodní záležitosti Rady federace, ruské obdoby Senátu. Putin ale nic takového Trumpovi nedal, stejně jako Trump jemu.

Ještě větší stopku pro rozvíjející se vztah mezi americkým a ruským prezidentem přinesly nedávné, Kongresem schválené ekonomické sankce proti Rusku, které musel Trump podepsat. Rusové právě v tento okamžik s definitivní platností zjistili – či si potvrdili svá podezření – že Trump není tolik ve vedení jak se rád tváří. Pro Putina tak nemá příliš velkého smyslu věnovat energii na rozvíjení silných vazeb s ním, protože v konečném důsledku Trump není schopen prosadit věci, co jsou pro Rusy hlavní prioritou. Putin sám v rozhovoru s Stonem si povzdechl, že v USA je byrokracie příliš silná na to, aby se věci někdy změnily. 

Kreml se snaží vzbuzovat dojem, že sankce představují obléhání, které Rusko hrdě a nepokořeně přežije. Ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin zveřejnil na svém Facebook videoklip k vlastenecké písni „ Brestská pevnost“ pojednávají o obraně sovětského pohraničního města před nacisty v roce 1941. Gennadij Zjuganov, vůdce ruských komunistů, dokonce vidí sankce jako příležitost, jak „obnovit naši ekonomiku, obnovit naši technologii a vědu, budování letadel a automobilový průmysl" a vyvázat se z područí Západu.

Z této představy obléhaného Ruska velmi těží především sám Putin, kterému se daří vzbuzovat mezi Rusy dojem silného vůdce, neochvějně stojícího za Ruskem proti cizí agresi. Neustálé omíláním protiruské hysterie ve Washingtonu a poukázání na údajnou nespravedlnost sankcí se Putinovi daří ještě posílit svou velkou popularitu mezi Rusy. Pokud úmyslem sankcí bylo odstavit Putina od moci, pak se jim v tomto ohledu povedl spíše pravý opak.

Pro Putina je však nepříjemná pravda, že Rusko závisí mnohem více na Západu než Západ na něm. Putin si nemůže dovolit, aby svou zemi odtrhl ze Západu, už jen kvůli tomu, že ruské elity zde mají své peníze a v mnoha případech zde žijí i jejich rodiny – včetně Putinovy dcery, která až donedávna žila v Nizozemsku, případně i dcery ruského ministra zahraničí Sergeja Lavrova, která studovala v USA. Podle Konstantina Remchukova, šéfredaktora a bývalého majitele deníku Nezavisimaya Gazeta Rusko zůstává „hluboce a neoddělitelně spojeno s ekonomikou Západu."

Putin se tak nachází v obtížné pozici. Ví, že na USA nemá žádné silné páky, kterými by je mohl přesvědčit, aby zaujaly jiný postoj k Rusku. Trump takovou možnost nabízel, ale ten se nachází v prakticky totožné slepé uličce jako Putin. Pro Trumpa by jakýkoliv vážný pokus o sblížení se s Ruskem mohl být politicky ještě nebezpečnější než Putina. Jako Putin nesmí dát najevo svou slabost a setrvávat v úloze oběti zlých machinací USA, i Trump nemůže ustoupit, protože pak by mohl vypadat jako Putinova loutka. Je určitou ironií, že přepjatý machismus obou mužů, který je přitáhl k sobě, mezi ně zároveň staví nepřekonatelnou zeď.