Co vytočí Trumpa? Vzteky vybouchne téměř kvůli všemu

Donald Trump se rozhodl, že se své argumentace ohledně viny obou stran nepokojů v Charlottesville nevzdá a naopak je obhajoval. Podle portálu Politico za tím stojí částečně vztek a částečně jeho pohrdání instrukcemi ostatních.

Temperament nového prezidenta je hybatelem osm měsíců starého Bílého domu. Zakládal svojí politiku na tom, že ho rozčílil některý ze zaměstnanců. V posledních dnech eskaloval napětí snad s každým - od vůdcem většiny ze senátu až po nestálého diktátora KLDR.

Kontroverze obklopující jeho vyjádření k Charlottesville není o nic jiná. Rozčílený a uražený Trump byl celým svým okolím tlačený do napravení napáchaných škod a upřesnění svých veřejných prohlášení. Takže si samozřejmě postavil hlavu, smetl dvoudenní snahu celého svého mediálního týmu a prohlásil, že za všechno může "alternativní levice", zatím co někteří zastánci bílé nadřazenosti jsou podle Trumpa "velmi dobří lidé."

„V některých ohledech je to tak, že Trump by byl raději, kdyby ho lidé nazývali rasistou, než aby hned jak udělá chybu ustoupil,“ uvedl ve středu jeden z poradců Bílého domu. „Tohle může být jeden z největších problémů jeho funkčního období a to jen proto, že je tvrdohlavý a neuvědomuje si, jak zlé to začíná být,“ upozornil poradce.

Vztek pro Trumpa slouží jako prostředek k řízení zaměstnanců, vyjádření nespokojenosti nebo prostě jako ventilace vnitřního napětí. Poradci tvrdí, že se často naštve na konkrétního člověka nebo situaci, ale za tři hodiny dělá, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Nejvíce ho prý rozčilují negativní příspěvky v médiích a právníci.

Oficiální zástupci Bílého domu i neformální poradci říkají, že jeho vztek nejčastěji spouští pokud se domnívá, že mu někdo lže, pokud ho něco překvapí, pokud ho někdo kritizuje, pokud se mu snaží někdo něco rozmluvit nebo pokud má pocit, že se ho někdo snaží řídit.

A přesně do této kategorie spadá i nejnovější problém. V sobotu se prezident nevyjádřil k rasovým nepokojům v Charlottesville, při kterých zemřela žena a mnoho lidí bylo zraněno. Později pod tlakem poradců a ostatních republikánů (jejichž podporu potřebuje) v pondělí uvedl, že rozhodně nepodporuje neo-nacismus a radikální pravici. Nakonec mu to však stejně nedalo.

O 24 hodin později měl mít tiskovou konferenci na téma infrastruktura. Místo toho řekl: „Myslím si, že vina je na obou stranách.“ A tím odstartoval nový cyklus šílenství, v jehož stojí centru sám prezident. Prohlášení šokovalo celý tým poradců a dost možná založilo jeden z největších skandálů v jeho politické kariéře. Ale Trump je spokojený. Nikdo mu totiž nebude říkat, co má dělat.

Trump není první prezident, který je známý pro svůj temperament. Výbuchy vzteku proslavili například Richarda Nixona, Billa Clintona nebo Dwighta Eisenhowera. J. F. Kennedy zase prý byl nesmírně přísný na své zaměstnance. Jenže zatímco v případě Nixona pracoval celý Bílý dům tak, aby před jeho výbuchy "ochránil" veřejnost, Trumpův tým to má složitější. Vrchní tweeter Bílého domu nejde zastavit, tedy, pokud mu nezabavíte telefon.