Svět krůček od jaderné apokalypsy? Hrozba je reálná

V úterý poprvé za 41 let uspořádala kongresová komise pro zahraniční záležitosti slyšení, na němž se projednávalo, kdo z vlády USA má pravomoc nařídit používání jaderných zbraní. Podnětem bylo prezidentovo řešení severokorejské hrozby. Výbor došel k znervózňujícímu závěru – americký prezident může odpálit jaderné zbraně bez velkých obtíží. „Donald Trump může spustit jaderné kódy stejně snadno, jak může používat svůj Twitter účet," řekl demokratický kongresman za stát Massachusetts, Ed Markey.

Podle odborníků, jenž se účastnili slyšení, sice tak snadné to Trump nemá, přesto jako prezident má výhradní pravomoc používat jaderné zbraně. Tato zvláštní pravomoc byla svěřena prezidentovi v druhé světové válce jako součást jeho vojenských pravomocí podle článku II. Následující období studené války kontrolu prezidenta nad jaderným arzenálem ještě umocnilo. V případě jaderného útoku ze strany Sovětů musely USA být schopny rychle reagovat. Hrozba jaderné války odsunula na druhou stranu ty hlasy požadující přísnější civilní kontrolu na jadernými zbraněmi

.

Podle Petera Feavera, politologa na Dukeově univerzitě, je potřeba však potřeba rozlišovat mezi dvěma možnými scénáři, které významně ovlivňují možnosti prezidenta ohledně spuštění jaderných kódů. V prvním scénáři „vojsko budí prezidenta.“ Jedná se o případ, kdy USA hrozí bezprostřední nebezpečí nebo jsou ohrožovány jejich životně důležité zájmy v zahraničí a je potřeba bezodkladně jednat. Prezident jako vrchní velitel má omezené pole působnosti a od systému se očekává, že mu nebude klást překážky, protože on má k tomuto aktu mandát od voličů.

V druhém scénáři je to prezident „který budí armádu.“ V takovém případě není možné, aby jen z důvodu rozčilení a hněvu nechal vypustit jaderné rakety. Aby se tak stalo, bude muset spolupracovat s množstvím lidí a odpovídat na mnohé otázky ohledně oprávněnosti důvodu spuštění jaderného útoku. Očekává se, že v takovém případě bude prezident konzultovat Radu pro národní bezpečnost a další nejvyšší civilní a vojenské poradce.

Podle Roberta Kehlera, bývalého šéfa Strategického velení amerických ozbrojených sil USA (United States Strategic Command -USSTRATCOM), který dohlíží na jaderné zbraně v zemi,  vojenští vůdci mohou odmítnout provést prezidentský příkaz k jadernému úderu, jestliže oni a jejich právní poradci dospějí k závěru, že vojenská akce je zbytečná, přehnaná nebo ohrožuje nevinné civilisty. Pak je taková žádost protiprávní.

Kehler nicméně připustil, že zároveň by ale se armáda ocitla v nepříjemné situaci, pokud by prezident na jaderném útoku trval. Prakticky nemůže udělat nic jiného než vyjádřit svůj názor na legálnost tohoto kroku, jinak však musí následovat ústavou zaručené vrchní vedení prezidenta. Ačkoliv je však armáda „povinna dodržovat zákonné nařízení, není povinna dodržovat nelegální příkazy.“ Situace armády je navíc komplikována i skutečností, že prezident má moc vyměnit váhavé vedení za lidi více poslušné jeho příkazům.

Někteří demokratičtí zákonodárci navrhovali různé typy legislativního omezení prezidentovi pravomoci odpálit jaderné zbraně. Podle expertů však požadování po Kongresu či viceprezidentovi, aby potvrdil prezidentův příkaz, by podkopalo schopnost USA odradit ostatní země od využívání jejich jaderných zbraní a ústavní zákon by se neměl měnit jen na základě současné nedůvěry ke konkrétnímu prezidentovi.

James Risch, republikánský senátor z Idaho, v tomto ohledu varoval Severokorejce, kteří dle něj budou pečlivě analyzovat toto slyšení, že musí pochopit, že diskuse je více „akademická" než „praktická". Podle něj si musí KLDR uvědomit, že prakticky nic nebrání americkému prezidentovi od rozpoutání jaderné apokalypsy a že tento prezident „ udělá to, co je nezbytné k obraně této země.“