Spojené státy znemožňují mír na Ukrajině? Jejich politika neustále hledá společného nepřítele

Americký prezident Donald Trump usiluje o to, aby Spojené státy vyslaly na Ukrajinu mírovou misi. Ta by tam měla pomoci s ukončením konfliktu a udělat ze země neutrální zemi, která nebude ani součástí NATO, ani se nevrátí zpět pod ochranná křídla Ruské federace. Všechno je to součástí kroků, jak bojovat proti Rusku.

Američtí zákonodárci jednoduše nedokáží fungovat bez nepřítele, píše list The National Interest. Jenže ruský prezident Vladimir Putin jim příliš dobrou službu nedělá. Skutečně je ruský vládce autoritářský, jenže jeho království je pořád svobodnější než mnoho americký spojenců - Egypt, Saudská Arábie nebo Turecko.

Moskevský vliv na americké prezidentské volby jsou do jisté míry hrůzostrašným zjištěním, na druhou stranu Američané již spoustu krát v minulosti museli nějakým způsobem zasahovat do voleb v jiných státech. problémem je, že Putin nepředstavuje pro USA ideologickou hrozbu, i když se Washington neustále snaží zveličovat jeho kult osobnosti.

Putinismus ve skutečnosti zajímá mnohem méně lidí mimo kruh Putina a jeho věrných nohsledů. Není to ani zapálený komunista, který by ohrožoval kapitalismus. Když už nic jiného, Putin se dostal k popularitě jako velmi vlastenecký, ale hlavně anti-americký politik. I když Putin svou intervencí spíše přidává olej do ohně, pořád jsou jeho plány velmi předvídatelné. Rusko je u něj na prvním místě, proto i v Sýrii by si přál vidět svůj velký vliv. Přeci Rusko to má geopoliticky na Blízký východ mnohem blíž než Američané.

Je také jasné, že se Moskva dlouhodobě snaží o to, aby Ukrajina se nepřipojila k NATO. Za každou cenu chce udržet vojenský pakt co nejdál od svých hranic, Putinovy cíle jsou už po léta jasné a k jejich dosažení vybírá nepříliš morálně vhodné způsoby, nicméně nic zatím nepoukazuje na to, že by měl roztahovačné plány ještě dál.

Putinovi nahrává především to, že je Evropa slabá. Dnes sice státy Evropské unie mají až dvanáctkrát silnější tržní sílu, třikrát početnější obyvatelstvo a přibližně dvakrát větší armádu. Ta je však pouhým divadlem a v praxi na ni není celkem spolehnutí. Obranu Evropy jako členských státu NATO dnes převzaly Spojené státy, využívají hlavně toho, že díky tomu mají jasného nepřítele - Rusko.

Z dlouhodobého hlediska přitom - jak podotýká The National Interest - by bylo mnohem vhodnější a užitečnější, kdyby se evropské i americké vztahy s Ruskem zlepšili. Ať se bude Washington snažit jak chce, politický systém v Kremlu nezmění. A až nadejte čas odchodu Putina, velmi pravděpodobně ho nevystřídá žádný demokratický politik, alespoň ne ve smyslu, jak demokracie chápe západ.

Co je však nejdůležitější, je odtrhnout Rusko od zbytečného sbližování s Čínou, což se nesporně děje, když většina Evropy se k Moskvě otáčí zády. Ukrajina, která si myslí, že je ohrožená Ruskou federací, možná nakonec v nebezpečí ani není. Pokud Američané dají od Donbasu ruce pryč a nastoupí na společný dialog s Kremlem, velmi pravděpodobně se jim podaří vyjednat i stažení ruských sil, pokud bude Putinovi přislíbeno, že k jeho hranicím NATO nikdy nedorazí.

Současný konflikt je totiž zdlouhavý, ale hlavně bezpředmětný. Putin by ve válce s NATO ztratil, přitom nikdo nechápe, proč se západ tak brání, když je jasné, že jeho armáda do Moskvy už nikdy nenapochoduje. Nakonec situace soupeření mezi západem a východem odnáší hlavní obyvatelé Ukrajiny, kteří ještě budou čekat dlouho na to, než se konečně dočkají míru.