Vztahy mezi Ruskem a USA? Jak budou vypadat v příštím roce?

Pokud před rokem někdo předpovídal, že vláda prezidenta USA Donalda Trumpa zahájí vojenský útok na Sýrii, schválí dodávky smrtících vojenských zbraní na Ukrajinu, bude hlavním hlasem ve zpřísnění sankcí vůči Kremlu, posílí jednotky NATO ve východní Evropě a označí Rusko za strategického nepřítele Spojených států, byl by nejspíš považovaný za blázna.

Koneckonců, Donald Trump byl "ruským kandidátem", který se svým dobrým přítelem Vladimirem Putinem předsedal "verzi konference na Jaltě z 21. století". Jednalo se o kroky, které byly očekávány od Hillary Clintonové, ne od někoho, kdo měl v plánu zlepšení vztahů s Moskvou.

Přesto se to stalo. Situace se v uplynulém roce změnila od toho, co se od Trumpa očekávalo (když po ohlášení výsledků prezidentských voleb v roce 2016 bouchalo v ruské Státní Dumě šampaňské), až po to, že ruští úředníci dnes tiše připouštějí, že jim chybí jednání se svými protějšky z Obamovy vlády. Co to tedy znamená pro budoucnost?

Zdá se, že strategie Trumpova úřadu spočívá ve starém přístupu "selektivní spolupráce", který je podpořený Trumpovou myšlenkou, že američtí diplomaté byli příliš ochotni nabízet ústupky a pobídky jiným zemím, aby je získali svou stranu, pokud by se tato spolupráce zhmotnila. To se odráželo v minulém roce v Sýrii, Severní Koreji i na Ukrajině.

Výchozím bodem pro americko-ruské vztahy je potvrzení toho, co Donald Trump říkal už před svým zvolením - že chce mít co nejlepší vztahy s Ruskem. Aby se toho dosáhlo, bude muset Rusko přistoupit na některé ústupky a změnit svoji zahraniční politiku.

To je založeno na hypotéze, že Rusko bude čelit pokračujícím ekonomickým problémům, nebude moci nalézt výhody sankcí pro svou ekonomiku a bude pro něj stále obtížnější udržovat si svou současnou mezinárodní pozici.

V některých ohleden se jedná o variantu strategie, kterou používal i úřad Baracka Obamy: vyčkat na okamžik, kdy Rusko "již nebude moci platit účty".

Z pohledu Vladimira Putina je výchozím bodem jeho zkušenost s předchozími americkými prezidenty. Díky tomu již ví, jak funguje americká domácí politika. Ruský prezident nesmí dát Spojeným státům záminku, aby si vytvořily obraz Putina jako nedůvěryhodného politika.

Rusové si rovněž uvědomují to, že slabina Spojených států je v nalomení transatlantického spojení. Zatímco dříve fungovala z obou stran skvělá spolupráce mezi prezidentem Obamou a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Dnes, v případě prezidenta Trumpa, tomu tak není.

Putin by proto mohl vycítit lepší strategii - soustředit své úsilí na oddělení Spojených států s klíčovými americkými partnery, což je taktika, která již dříve zafungovala. Turecko se relativně nedávno přeorientovalo směrem k užším pracovním vztahům s Ruskem.

Taková ruská taktika by ospravedlňovala všechny ty, kteří podporovali americko-ruskou spolupráci bez jakýchkoli pochybností, jelikož by americká strategie přestala účinkovat - stala by se kontraproduktivní.

Na druhou stranu tu je možnost politických nepokojů v Rusku souvisejících s prezidentskými volbami. Jedná se především o to, že ruský opoziční kandidát Alexej Navalnyj k nim nebyl připuštěn. Pokud by k demonstracím došlo, muselo by se Rusko nějakou chvíli soustředit na pořádek ve své zemi, čímž by výhodu získaly Spojené státy.

Jak bude ve skutečnosti vypadat vztah dvou supervelmocí? A která z nich bude mít ve světě silnější slovo? Na odpovědi si budeme muset počkat do příštího roku.