Evropa v koncích: Neví, co dělat s Trumpem, ale spory s USA si nemůže dovolit

Vztahy mezi Evropou a USA byly naposledy v takové krizi v roce 2003 před americkou invazí do Iráku. Přesto jsou zde jasné rozdíly: na íránských hranicích nestojí 180 000 amerických vojáků a Evropa je i přes brexit jednotná a stojí za dohodou s Íránem.

Vypovězení jaderné dohody se středoasijskou velmocí je jen špička ledovce. Trump se za poslední dobu vůči Evropě dopustil několika přešlapů a uštědřil jí několik políčků.

Jeho výtky kolem financování obrany jsou často nemístně. Nestará se o NATO. Nemá zájem o menší státy Evropy. Zavedl cla, která mohou poškodit evropské hospodářství. Odstoupil od pařížské klimatické dohody. Vyznává ostrou politiku, která děsí většinu Evropy.

Na stole je tedy otázka: neměla by Evropa říci Americe dost a vydat se svojí vlastní cestou?

Na tuto výzvu má Bruno Tertrais jen jednu odpověď a ta je ne. I přes spory Evropa kvůli svojí vnitřní slabosti USA prostě potřebuje. Je to nejen kvůli jejich síle, ale i proto, že prostě není adekvátní náhrada.

Před Evropou a Amerikou stojí stejný nepřítel, a tím je v první řadě islamismus. Jen společné úsilí Evropy a USA mohou zabránit podobným útokům, jako bylo 11. září.

I přesto že je nyní Amerika problematický spojenec, pořád je to země svobodomyslných lidí. Navíc Evropa a Amerika jsou stále středem světové ekonomiky. To prostě jiné velmoci v čele s Čínou a Ruskem nemohou nahradit.

Rozpad euroatlantického partnerství by naopak nahrál právě autoritářským a totalitním režimům jako je Rusko nebo Čína. A je již dnes jasné, že ty by s Evropou jak s rovnocenným partnerem nejednaly.

Co znamená pro Evropu Trumpova vláda? Je to především varování a výzva. V USA se může stát prezidentem i někdo, kdo spojenecké svazky zpřetrhá definitivně a Evropa se ocitne bez jakýchkoliv spojenců.

Do budoucna by tedy Evropa měla začít budovat své vlastní mocenské pozice a struktury, které by zajistily nejen její bezpečnost, ale i možnost samostatné politiky ve světě, bez různých „velkých bratrů“, se kterými by se bála pohádat, uzavírá svoji úvahu Bruno Tertrais.