Sledovali mě na každém kroku, Putin mě nenechal bez dohledu. Zpověď velvyslance o životě v Moskvě

„Na podzim roku 2012, z důvodů, které mi zůstávají dosud záhadné,“ vzpomíná McFaul, „bylo jasné, že jsme s mojí rodinou sledováni. Byl jsem v Moskvě jako velvyslanec méně než rok. Informoval jsem ochranku ambasády, že mě ruští tajní sledovali při návštěvě synova fotbalového zápasu a pak, když jsme byli u McDonalda. Můj šéf bezpečnosti odpověděl, že když jsme je viděli, bylo to proto, že chtěli, abychom jsme je viděli.“

Další srážku měl velvyslanec s ruskou tajnou službou o něco později, „O několik týdnů později se zástupci ruské bezpečnostní služby FSB, jak jsme tedy předpokládali, posadili v lavici za námi v kostele. To opravdu rozčililo mou ženu. Po mši sledovali náš Cadillac. Můj řidič se je snažil setřást, ale já ho zarazil. Koneckonců, naše situace nebyla taková jako ve filmech. Nikdy jsme je nemohli ztratit. Věděli, kde žijeme.“

Situace rodiny byla o to kurióznější, že McFaul byl velvyslanec, který měl vztahy s Ruskem normalizovat. „Byl jsem naopak svědkem toho, jak rychle se vztahy zhoršovaly. A nikdo se tomu nesnažil zabránit.“

Před ambasádou hlídkovali ruští policisté a prováděli prohlídky všech, kteří na půdu velvyslanectví vstupovali. Často jejich nevlídnému jednání byla obětí i velvyslancova rodina, „I přesto, že dobře věděli, kdo to je, neustále je kontrolovali.“ Podle zaměstnanců, kteří pamatovali dobu Sovětského svazu, ani tehdy nebyla šikana Američanů tak velká.

Před ambasádou se často pořádaly demonstrace. Když velvyslanec požádal alespoň o uvolnění cesty pro vozy se zaměstnanci, ruská policie mu odpověděla, že nemá povolení k rozehnání demonstrantů, i když jejich demonstrace nebyla, tak jak to v Rusku musí být, povolená. Teprve když jeden ze zaměstnanců argumentoval, že by se mohlo jednat o porušení Vídeňských dohod, demonstranti zmizeli.  

V čele protestů byla prokremelská skupina Naši včele s Tichonem Čuvakovem. Aktivisté z této skupiny se  McFaula doslova přilepili a sledovali jej na každém kroku. Jednou, když měl schůzku s bývalým místopředsedou vlády a tehdy šéfem státní firmy Rusnano Anatolijem Čubajsem, setkal s Čuvakovem tváří v tvář.

Ten mu dával před kamerami nepříjemné otázky, na které však ambasador rusky odpověděl. Potvrdil například, že USA nepodporují finančně opozici, Podle McFaula o schůzce nikdo nevěděl. Podle jeho teorie se k této informaci museli dostat pomocí hackerů.

Zaměstnanci ambasády dokonce McFaulovi doporučovali, že při domácích hádkách s manželkou by měli používat speciální místnosti proti odposlouchání. Nahrávky by mohla FSB použít proti nim. McFaul tvrdí, že to naštěstí nikdy neudělali.

Obrovský tlak byl především na ruské zaměstnance velvyslanectví. Ti byli často šikanováni, byly jim prohledávány byty a často museli na výslechy na policii a FSB. Ta se je snažila zlákat do svých služeb.

Vrchol obtěžování nastal v zimě 2012-2013. Tehdy se Mcfaul o Rusku vyjádřil jako o „divoké zemi“, ve které je možné, aby byl velvyslanec pronásledován na každém kroku. Kreml toho využil a rozehrál masivní protiamerickou kampaň. Ambasáda tehdy i přes řadu omluv zaznamenala přes 500 incidentů.

McFaul by nakonec odvolán z Ruska v únoru 2014. Dnes tehdejší útoky hodnotí poměrně chladně a racionálně, „Kreml se proti nám obrátil. Vykreslil Spojené státy jako nepřítele Ruska. Kreml chtěl hrát roli toho, kdo chce resetovat vztahy. Nikoliv USA. Útoky aktivistů byly součástí větší kampaně. Tehdy jsem cítil, že to je osobní, ale nebylo to jen osobní. Nakonec jsem pochopil, že tyto negativní hry v našich vztazích byly mnohem větší, než jsem byl já. Nebyl jsem příčinou problémů, ale mé problémy jako velvyslance byly symptomem větších sil, nad kterými jsem měl malou, nebo spíše vůbec žádnou, kontrolu,“ uzavírá své vzpomínky McFaul.