Řešení migrace? Profesor nastínil morálně spornou cestu

Morálně sporná pomoc

Stále větší počet běženců je nucen čekat v Mexiku na příležitost prezentovat svůj příběh americkým soudům, přičemž v důsledku jejich pomalého tempa budou někteří migranti čekat na hranicích dlouhé roky, nastiňuje odborník. Dodává, že dalších 800 tisíc žadatelů o azyl čeká na území USA, než tamní soudy rozhodnou o jejich statutu.

Průměrná doba trvání azylového řízení je 180 dní, ale v mnoha případech se protahuje na roky, konstatuje sociolog. Vysvětluje, že náročné azylové řízení doprovází nejistota, žadatelé o azyl žijí ve vakuu a nevědí, zda budou moci dokončit kurzy, které zahájili, udržet vztahy, které navázali, či profitovat z investice, kterou vynaložili.

„Musejí se obávat, že i malá chyba při vyplňování formulářů v jejich složité žádosti může skončit deportací, nemluvě o jakémkoliv marginálním porušení zákona,“ pokračuje profesor. Doplňuje, že o azyl žádající rodiny jsou často na dlouhou dobu rozděleny, jelikož otcové zůstávají v detenci, zatímco matky a děti čekají na slyšení před imigračním soudem na svobodě.

Někteří američtí politici se snaží vypořádat s problémem utužením podmínek pro udělování azylu a jen málo z nich uznává jako důvod samotnou skutečnost, že osoba pochází ze země, kde vládne násilí, jako například v Sýrii, poukazuje Etzioni. Konstatuje, že část amerických politiků nechce azyl přiznávat ani obětem domácího násilí, když ho označují jako „normální“ fenomén v zemi původu žadatele, jelikož opak by vedl k prudkému nárůstu vyslyšených žádostí.

I při uplatnění striktních kritérií ovšem existuje velké množství osob, které mohou dokázat, že byly vystaveny výhrůžkám gangů, teroristů či úřadů a že jejich rodinní příslušníci byli zabiti nebo mučeni, zdůrazňuje odborník. Za praktické řešení označuje na první pohled morálně spornou pomoc části žadatelů o azyl nalézt bezpečné útočiště v jiné zemi.

„Mezinárodní právo konstatuje, že země mají k těm, kteří žádají o azyl, přistupovat dle principu nevracení, který znamená ochranu před nuceným návratem do zemí jejich původu,“ píše Etzioni. Dodává, že nikde není řečeno, zda bezpečné útočiště musí být v zemi, kde si běženci o azyl prvně zažádají.

Mezinárodní právo umožňuje dvě hlavní cesty pro zapojení dalších zemí, poukazuje sociolog. Za první označuje předání žadatele o azyl jiné zemi, ještě než je jeho případ posouzen, za druhou pak jeho přesídlení do třetí bezpečné země v případě, že existuje odůvodněná obava z perzekuce dané osoby.

Racionální alibismus

Rakousko a Spojené státy mají například bilaterální dohodu o předávání těch žadatelů o azyl, kteří se bojí, že budou z Rakouska vráceny zpět do vlasti, podotýká expert. Dodává, že Mexiko zase v roce 2004 uzavřelo podobnou dohodu o běžencích z jihoamerických zemí s Argentinou, Paraguayí a Uruguayí.

„Z etického hlediska, pokud se u našich dveří objeví člověk a my si myslíme, že on či ona je ve smrtelném nebezpeční, zajisté bychom mu měli zachránit život,“ pokračuje profesor. Doplňuje, že pokud se nám zdá náš domov přeplněný, případně pokud jsou někteří členové domácnosti zděšení natolik, že by to život nově příchozímu zkomplikovalo, pak je rozumné takovou osobu odkázat na souseda, který je ochoten poskytnout jí útočiště.

Je záhodno pracovat s členy naších společností, aby pochopili podstatu poskytnutí útočiště uprchlíkům, mezitím však bude pro všechny strany lepší, pokud osoba v nouzi získá azyl tam, kde je plně vítaná, nastiňuje sociolog. Naznačuje, že některé středoamerické běžence, kteří žádají o azyl v USA, by se takovou destinací mohlo stát Španělsko.

Španělsko bylo až donedávna jednou z mála zemí, které migraci obecně vítalo, ač pocházela z kulturně odlišných zemí, tvrdí Etzioni. Přiznává, že v poslední době roste odpor vůči udělování azylu, především kvůli vysoké nezaměstnanosti, přesto zůstává Španělsko v otázce migrace jednou z nejvíce otevřených zemí světa.

V 80. letech přijalo Španělsko tisíce běženců z jižní Ameriky prchajících před vojenskými juntami a krátce po roce 2000 upravilo své přistěhovalecké zákony tak, aby stimulovalo migraci z latinské Ameriky, jelikož takové migranty považuje za příhodné z hlediska kulturní adaptability i dovedností, vysvětluje sociolog.

„Ve zkratce, ačkoliv se zdá jako alibismus neotevřít náš domov všem, kteří hledají azyl, pokud je jejich počet skutečně vysoký, pak se jeví jako rozumné některým poskytnout novou možnost – namísto mnohaměsíčního čekání na rozhodnutí o jejich statusu nabídnout přechod do země, která poskytuje bezpečné útočiště a jejíž jazyk – velký faktor v úspěšné asimilaci – (migranti) již ovládají,“ píše profesor. Deklaruje, že takovou možností je pro běžence ze střední Ameriky právě Španělsko.