USA končí v roli světového policisty? Analytik varuje před jadernou hrozbou

Hrozba nezmizela

Během schůzky v Reykjavíku v roce 1986 učinil sovětský vůdce Michail Gorbačov americkému prezidentovi Ronaldu Reaganovi nečekaný návrh, aby obě země zcela zlikvidovaly své jaderné arzenály a tím otevřely cestu ke světu bez atomových zbraní, uvádí expert. Vysvětluje, že myšlenka ztroskotala na Reaganově lpění na projektu „hvězdných válek“, nerealistickém systému protiraketové obrany.

Přesto následná série méně ambiciózních dohod mezi oběma supervelmocemi nepochybně zpomalila posilování jaderných arzenálů a USA byly až do nedávna hlavním obhájcem světové denuklearizace, konstatuje Andelman. Poukazuje, že Washington přiměl zřeknout se jaderných ambicí Libyi i Jihoafrickou republiku.

Zatímco v roce 1986 bylo na světě 70.300 jaderných hlavic, v polovině loňského roku toto číslo pokleslo na 14.485, odvolává se analytik na čísla skupiny Federation of American Scientists. Dodává, že atomová hrozba přitom rozhodně nezmizela – na likvidaci sice čeká dalších pět tisíc hlavic, Rusko a Spojené státy jich však budou mít nadále po zhruba čtyřech tisících, navíc přibližně 1.800 hlavic v arzenálech Ruska, USA, Francie a Británie je v bojové pohotovosti, v případě rozkazu mohou být odpáleny a jejich síla mnohonásobně převyšuje hodnoty potřebné k vyhlazení veškerého života na Zemi.

„Globální míra ohrožení jadernou válkou nedávno dramaticky vzrostla,“ varuje Andelman. Připomíná, že KLDR v reakci na neúspěšný americkou-severokorejský summit v Hanoji ohlásila, že může pokračovat ve svém jaderném a raketovém programu, pokud Trumpova administrativa neuvolní své sankce, navíc Rusko reagovalo na Trumpovy pohrůžky vypovězením stávajících dohod o kontrole zbrojení vývojem nové generace hypersonických střel, jejichž výzkum v USA teprve započal.

Precedent existuje

Odborník pokládá otázku, kdo může nahradit Spojené státy a tlumit uvedené hrozby. Soudí, že existuje precedent, aby vystoupily jiné země. Jako příklad uvádí tajná jednání amerických a íránských zástupců za Obamovy administrativy v Ománu, jejichž klíčovým prostředníkem byl tamní sultán Kábús ibn Saíd, přičemž uvedené rozhovory nakonec vyústily v dohodu o íránském jaderném programu, kterou vypověděl až prezident Trump.

S nabídkou zprostředkování či hoštění rozhovorů s KLDR či Íránem vystoupilo mnoho zemí, například Rusko, Čína, Jižní Korea, Singapur, Finsko, Švýcarsko či Mongolsko, poukazuje Andelman. Možnost, že některá z uvedených zemí zaujme pozici nového světového jaderného policisty, ovšem považuje za problematickou.

Rusko a Čína sledují udržení svých jaderných arzenálů, Jižní Korea, Singapur, Finsko a Mongolsko zase představují jen regionální aktéry s malým globálním diplomatickým, politickým a vojenským vlivem, zdůrazňuje expert. Doplňuje, že Švýcarsko dlouho slouží jako neutrální prostředník a nemá chuť zaujmout větší roli interventa.

Pak je zde OSN se svou Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, která dohlíží na plnění smlouvy o nešíření jaderných zbraní, kterou sice podepsalo 191 zemí, ale nikoliv Indie, Pákistán, Izrael, Jižní Súdán a Severní Korea, přičemž čtyři z nich disponují nukleárním arzenálem, konstatuje analytik. Vysvětluje, že OSN nemá reálné donucovací prostředky a chybí jí vlastní jaderný arzenál, tudíž sotva může zaujmout pozici vyklizenou Spojenými státy.  

Možnost, že tak učiní ostatní uznané jaderné mocnosti, je podle Andelmana rovněž problematická. Francie sice aspiruje na vůdčí roli v Evropě, avšak mezinárodní mandát francouzského prezidenta Emmanuela Macrona silně oslabují protesty Žlutých vest, zatímco Británie se zřejmě sama uchýlila do izolace skrze brexit a nemá zájem o nové větší mezinárodní angažmá, míní odborník.

„Je to právě nedostatek jakékoliv životaschopné alternativy, co činí dnešní nestabilitu tak hluboce znepokojivou, když Spojené státy odstupují od smluv, které kdysi vytvářely,“ deklaruje odborník.