Vatikán vynadal Mexičanům za rouhání. Proč ten humbuk?

Kardinál ve středu během debaty mezi věřícími a nevěřícími řekl: „Není to náboženství jen proto, že je ta soška nábožensky vyšňořená. Jde o rouhání, je to proti církvi, je to degenerace církve."

Ve Střední Americe lidé považovali smrt za samozřejmou součást života. Neměli z ní strach, spíše se snažili si ji naklonit. Španělští kolonizátoři dokonce našli v indiánských vesnicích kostry, od nichž domorodci pod pohrůžkou bičování žádali splnění svých přání. Evropané to brali jako ďábelské rouhání (byť křesťanské modlitby k ostatkům světců dělají totéž, jen jaksi po dobrém).

Ze spojení katolické víry a domorodých kultů někdy v 19. století vznikla podivná víra: kult svaté Smrti. V širší známost ovšem vešel až před půl stoletím. Dnes má svou oficiální církev a několik milionů věřících především v Mexiku a USA. Santa Muerte je zobrazována jako kostlivec se svatozáří oblečený do splývavého světlého roucha.

Nová „světice" přišla na svět v prostředí zločinců a prostitutek. Těm má poskytovat ochranu při páchání nekalostí. Samozřejmě za přiměřenou úplatu: sochy svaté Smrti proto bývají ověšeny šperky a bankovkami, u jejích nohou leží kromě svíček a květin i láhve s alkoholem, plechovky s kaviárem a krabičky cigaret.

Podle původní tradice může svatá Smrt zajistit veškeré standardní divy a zázraky křesťanských světců plus zdar zlých záměrů a činů. K těm patří mimo jiné poškození majetku nepřátel či přímo jejich usmrcení.

Barva roucha, do níž věřící Svatou Smrt odívají, pak naznačuje s jakou modlitbou a potažmo prosbou ten který stoupenec před „Nejsvětější" zrovna předstupuje. Zlaté roucho symbolizuje peníze a úspěch, bílé znamená mír a harmonii, rudé je spojováno s láskou, emocemi a vášněmi. Zelenou smrtku nosí ti, kteří mají problémy se zákonem, žlutou ti, kdo hledají uzdravení z nemocí a černé roucho znamená buď ochranu před kouzly nebo naopak žádá o sílu a moc pro praktikování magie.