Rozhádaná Amerika: Kerry přirovnal syrskou krizi k Mnichovu 1938

Podle amerických komentátorů je jen malá šance, že rezoluce projde oběma parlamentními komorami ve stejném znění. Zatímco Sněmovnu reprezentantů kontrolují republikáni, v Senátu mají většinu demokraté. Výsledek hlasování není pro Bílý dům závazný, protože souhlas poslanců k rozhodnutí o útoku prezident podle americké ústavy nepotřebuje.

Zvlášť těžkým dilematem podle listu The Washington Post procházejí republikáni - buď se proti zásahu v Sýrii postaví a zpochybní důvěryhodnost USA jako dominantní světové síly, nebo ho naopak podpoří a zajistí demokratickému prezidentovi důležité politické body.

Navrhovaný text, který vzešel z Bílého domu, ovšem podle agentury AFP kritizují i samotní demokraté. Rozsah vojenských operací proti Sýrii, který Obama navrhuje, je údajně příliš široký.

Obama je údajně ochoten text rezoluce upravit s ohledem na mínění poslanců. Bílý dům chce navíc zásah podpořit několika pádnými argumenty. Pokud by se již předem deklarovaného útoku USA zřekly, výrazně by to zpochybnilo jejich mezinárodní prestiž, zejména v otázce íránského jaderného programu.

Syrští sousedé, zejména spojenci a partneři USA Izrael, Jordánsko a Turecko, by se navíc mohli cítit zrazeni a vystaveni neúměrnému riziku bez naděje na americkou podporu.

Podle amerického ministra zahraničí Johna Kerryho dospěl syrský vývoj do "mnichovské situace". Šéf americké diplomacie to v pondělí řekl váhajícím poslancům Demokratické strany. Případnou nečinnost USA tak přirovnal k politice ústupků západních mocností před Adolfem Hitlerem, jíž v roce 1938 padlo za oběť československé pohraničí.

Zajímavý pohled na situaci v Sýrii poskytl serveru tyden.cz syrský rodák Safwana Nasera, který dlouhodobě žije v Česku. "Pro většinu Syřanů je nejhorším scénářem to, že tam Američané skutečně vpadnou. Oni tvrdí, že tam nebudou žádní vojáci, ale jen rakety, ale to je v této fázi skoro vedlejší. Každopádně vojenská intervence je v tuto chvíli to nejhorší, co se může stát. Hrozí totiž, že celý konflikt to ještě vyhrotí do katastrofických rozměrů. Bude záležet na tom, jak zareagují ostatní - Rusko, Čína, potenciálně Írán," říká.

"Když konflikt v Sýrii začínal, tak tu byla klasická opozice, která po režimu chtěla různé reformy. Byly to požadavky, které bychom mohli chtít i my tady v Evropě: tedy reforma justice, změna ústavy. To všechno jen prostřednictvím diskuse bez použití hrubé síly. A režim s opozičníky skutečně diskutoval, dokonce jim v některých věcech vyhověl. Pak se do toho ale začali vkládat povstalci a jejich požadavky byly z mého pohledu trochu scestné. Požadovali třeba změnu ústavního zákona, a to velmi rychle, což v dané chvíli nebylo splnitelné. Původně měl policejní sbor příkaz nepoužívat zbraně a ani je u sebe nemít. Když ale bylo poté několik policistů zavražděno, tak problém začal eskalovat," popisuje Nasera počátek občanské války.

Povstalcům nemůže Nasera přijít na jméno. "Neslyšel jsem žádné legitimní požadavky kromě toho, že nechtějí Asada. Nic dalšího konkrétního nezaznívá. Povstalci nenabízejí žádnou alternativu. Co se týče konfliktu samého, ten je krutý a sužuje už úplně celou zemi. Oblastí nedotknutých konfliktem je minimum, skoro žádná. Když už se tam přímo nebojuje, tak jsou lidé postiženi ekonomicky. Kvůli válce stouply ceny potravin a téměř všeho. Stojí se tam fronty na chleba, několikanásobně zdražilo maso. Pro normálního Syřana je tedy všechno dražší nebo nedostupné," hodnotí současnou situaci v zemi.