V Kanadě vykolejil vlak s ropou, úřady nechaly evakuovat desítky domů

Vlak mířící z Toronta do města Moncton v provincii Nový Brunšvik vykolejil zhruba 300 kilometrů od svého cíle poblíž obce Plaster Rock. Obyvatelé přibližně 45 domů v této vesnici museli vyhledat nouzové ubytování kvůli obavám z dalšího šíření ohně, exploze či úniku škodlivých výparů.

Vlak převážel 122 vagonů a čtyři lokomotivy. Mimo koleje se ocitlo celkem 15 nákladních vagonů a lokomotiva včetně čtyř vagonů s ropou a čtyř s propanem. "V této chvíli nemůžeme potvrdit, zda i ony hoří. Jsou v zóně požáru. Kvůli ohni se bezpečnostní pracovníci nemohou dostat příliš blízko (k vlaku)," řekl mluvčí kanadských železnic Jim Feeny.

Nejničivější vykolejení vlaku s ropou se stalo v červenci v provincii Quebec, který se samovolně rozjel a vybuchl v centru města Lac-Mégantic, kde zabil 47 lidí.

Kanada na cestě k ropné velmoci

Není pochyby o tom, že ropa je klíčovým energetickým zdrojem. Ropa je výjimečná nejen tím, že je to jeden z nejsnadněji přístupných energetických zdrojů, ale také tím, že to je výchozí surovina pro mnoho průmyslových odvětví. Existence plastických hmot není myslitelná bez ropy. Kolem 40 % celosvětové spotřeby energie pochází z ropy. Na dopravě se ropa podílí enormními 90 %.

Konvenční ropa je ta, která teče z obrubně ropné studny, nekonvenční ropu musíme nějakým, obvykle energeticky náročným způsobem vyrobit – buď z uhlí, nebo z těžkých uhlovodíků ropných písků, nebo z tmavých břidlic obsahujících komplex organických látek, souhrnně označovaných jako kerogen. Ropné písky v Kanadě a Venezuele pravděpodobně obsahují polovinu ekvivalentu všech světových ropných zásob (kolem 1 000 miliard barelů), tmavé břidlice obsahují možná až trojnásobek tohoto množství a rovněž metanové hydráty na dně hlubokých plání všech světových oceánů obsahují několikanásobek světových zásob ropy.

Kanadské ropné písky se nalézají zejména v provincii Alberta, kde pokrývají plochu zhruba o velikosti Čech. Představte si, že by celé Čechy byly jednou obrovskou severočeskou pánví, kde by pod několika desítkami až 400 metry sedimentů ležela v průměru kolem 20 metrů mocná téměř vodorovná vrstva černých ropných písků. Na některých místech by bylo možné otevřít obří velkolomy či spíš gigantické pískovny a do hloubek kolem stovky metrů přerýt oblasti o velikosti dejme tomu Příbramska. Na jiných místech by stačilo zavést do země dvojice hlubokých horizontálních vrtů, do jednoho vhánět horkou páru a pomocí druhého jímacího vrtu lapat uvolněné bitumeny. Za zmínku jistě stojí i to, že zpracování asfaltových písků není možné bez enormní spotřeby zemního plynu, kterého na řídce obydleném severu Alberty je naštěstí zatím dostatek, píše server businessworld.cz.