Zemřel Sherwin Nuland (†83), odborník na umírání: Příroda vždy zvítězí

"Říkal mi, 'nebojím se zemřít, ale vybudoval jsem si tak krásný život a nejsem připraven se s ním rozloučit'," řekla Amelia Nulandová. "Nebál se samé smrti, ale miloval vše ve svém světě a život. Nechtěl odejít," dodala.

Chirurg Nuland vyučoval lékařskou etiku na Yaleově univerzitě. Kriticky se stavěl k lékařské posedlosti o prodlužování života i v situacích, kdy zdravý rozum napovídá, že další léčba je marná.

"Příroda vždy nakonec zvítězí, a tak to musí být, má-li lidský druh přežít. Nevyhnutelnost konečného vítězství přírody uznávaly předchozí generace. Doktoři bývali mnohem ochotnější uznat porážku a daleko méně arogantní vůči umírání," tvrdil.

K nejznámějším propagátorům myšlenek na prodloužení lidského života (a nesmrtelnosti) patří Ray Kurzweil (jeho jméno můžete znát mimo jiné díky jeho slavným hudebním syntezátorům s logem Kurzweil) a Aubrey de Grey, CSO (Chief Science Officer) nadace SENS zaměřené na výzkum v oblasti mládnutí.

Kurzweil (1948) se přitom podle vlastních slov sám snaží žít tak, aby mohl využít postupných kroků k prodloužení vlastního života. Tuto strategii označuje jako „Bridge to a Bridge to a Bridge" (tedy most k mostu k mostu). Prvním mostem je jeho životní styl (časté cvičení, střídmé stravování nebo příjem pečlivě vyvážené sestavy potravinových doplňků), který mu má umožnit dostat se k dalším mostům do budoucnosti (resp. k prodloužení života) – k aplikaci výsledků výzkumů v oblasti biotechnologií a nanotechnologií.

V případě své smrti chce prý Kurzweil využít služeb společnosti Alcor, která nabízí konzervaci lidského těla těsně po smrti s nadějí na jeho vzkříšení v době, kdy budou dostupné příslušné metody. Kurzweil přitom věří, že k zásadnímu průlomu v technologiích dojde již v nebližších deseti až dvaceti letech.

De Grey (1963) tvrdí, že i v současnosti už máme k dispozici potřebné znalosti k tomu, abychom mohli vyvinout prostředky proti stárnutí, ale vývoj brzdí nedostatek financí. Za velký problém považuje skutečnost, že lidi lze jen těžko přesvědčit, že je něco takového vůbec možné, napsal Scienceworld.cz.

Ve svých pracích mimo jiné sumarizuje příčiny stárnutí (a nakonec smrti), k nimž podle něj kromě těch všeobecně známých (mutace jaderné a mitochondriální DNA vedoucí k rakovině, resp. k nefunkčnosti buněk, nebo omezený počet dělení buněk) patří především ukládání zplodin látkové přeměny v buňkách i mimo ně nebo vznik nadbytečných proteinových vazeb mezi buňkami. A řadu těchto problémů podle něj již jsme nebo v blízké době budeme schopni alespoň částečně řešit.