NATO má za sebou netradiční manévry, ve střehu bylo i Česko

Akce se konala formálně v zemi, která se v roce 2007 v podobném konfliktu ocitla: Estonsko, které je členem NATO od roku 2004 a které patří k počítačově nejvyspělejším zemím světa, bylo terčem mohutných počítačových útoků.

Kybernetický nápor vypukl poté, co byl z centra Tallinnu přemístěn rozporuplný památník na oslavu Rudé armády, který byl postaven po druhé světové válce. Moskva, se kterou má Estonsko od své obnovené nezávislosti v roce 1991 napjaté vztahy, kvůli tomu neskrývala podráždění. Tallinn tvrdil, že počítačové útoky v roce 2007 pocházely z oficiálních ruských serverů, což Moskva popřela.

Nynější cvičení, kterého se týmy účastnily ze svých domovských zemí včetně České republiky, simulovalo podobné okolnosti včetně blokování některých webových stránek a vykrádání dat z e-mailových adres. 

Země všude na světě vyvíjejí a zavádějí kybernetické strategie s cílem zasáhnout velitelské a řídící struktury nepřítele, jeho logistiku, dopravu, systémy včasné výstrahy a další rozhodující vojenské funkce. Kromě toho si státy stále více uvědomují, že použití kybernetických strategií může být významným multiplikátorem sil a faktorem jejich vyrovnávání.

Jak ukázala studie RAND Corporation z poloviny 90. let, vstupní náklady na vedení kybernetické války jsou mimořádně skromné. Není proto překvapivé, že země, které nejsou natolik závislé na vyspělých technologiích v rámci svých vojenských systémů, považují takovouto závislost za potenciální "Achillovu patu" svých nepřátel, vysvětluje server army.cz.

Vyspělé postindustriální společnosti a ekonomiky jsou rozhodujícím způsobem závislé na propojených počítačových informačních a komunikačních systémech.

Již tato složitost se sama o sobě stala formou zranitelnosti, která se nepříteli nabízí. Rozbití civilních infrastruktur je lákavou možností pro země a nestátní aktéry, kteří chtějí vést asymetrický boj a nemají kapacitu k tomu, aby mohli být soupeřem na tradičním bojišti. Informační infrastruktury jsou dokonce natolik důležité, že útok proti nim stále více a více zemí považuje za ekvivalent strategického úderu.

Jakožto cíl útoku představuje infrastruktura prostředek, jehož pomocí je omezována efektivita nepřítele. Sítě umožňují řešení organizačních úkolů. Znehodnocení kapacity sítí zpomaluje operace, které jsou na síti závislé, nebo jim brání. Snížení úrovně služeb na síti by nepřítele mohlo donutit k tomu, aby se v případě některých operací uchýlil k rezervním prostředkům, což by mohlo vést k odhalení dalších zranitelných míst. Znehodnocení kvality dat na síti by mohlo nepřítele dokonce donutit k tomu, aby začal pochybovat o kvalitě informací, které má k dispozici pro rozhodování.

Jako útočná zbraň by infrastruktura mohla být zneužita k tomu, aby napadla sama sebe - ať již prostřednictvím implantace škodlivého softwaru na více místech, nebo prostřednictvím cílených akcí, které by využívaly slabin systému.