Děsivý zvuk zkroucené oceli, budova se hroutila, padaly trosky. Hasič popsal zásah 11. září

"Setrvání u hasičů je způsob, jakým to zvládám," říká třiašedesátiletý muž na požární stanici v Bronxu před nadcházejícím výročím 20 let od útoků. "Ten den zavládlo před akcí obrovské znepokojení a strach, ale zvládli jsme to," popisuje.

Vzpomíná na moment, kdy do Jižní věže WTO narazilo druhé letadlo, zatímco byl s kolegy ve vstupní hale Severní věže krátce po prvním nárazu. "Byl tam jeden hasič z první záchranné jednotky, který vzhlédl a řekl, že dnešek možná nepřežijeme. Zamysleli jsme se nad tím, vzali to v potaz, potřásli si rukou a popřáli si hodně štěstí," popisuje. "Ze všech chlapů, kteří mě obklopovali, když druhé letadlo zasáhlo Jižní věž, jsem jediný, který přežil," říká.

Jonas, který měl na starosti prohledání a záchranné operace v Severní věži, si stále pamatuje, jak budova začala vibrovat, než se zřítila. "Kolaps stlačoval všechen vzduch v budově, takže na schodišti se tvořily vzdušné víry. Jak se budova hroutila, létaly na nás trosky. Všude kolem byl slyšet děsivý zvuk zkroucené oceli," popisuje.

"Víte, podíval jsem se vzhůru a zahlédl jsem malý kousek modrého nebe a řekl jsem chlapům, že nad námi bývalo 106 pater a teď tam vidím kousek nebe," vypráví.

Jonasovi a jeho týmu se podařilo najít cestu z trosek. Po krátké dovolené se vrátil do zaměstnání a byl povýšen na náčelníka praporu.

Vzpomíná si, že jeho první požár po návratu byl ve výškové budově v brooklynské čtvrti Coney Island. "Byl jsem velmi nervózní," popisuje své pocity. "Dojeli jsme tam, chlapi odvedli skvělou práci, uhasili požár, nikdo nezemřel ani se nezranil. A z ničeho nic jsem si řekl, že to bude v pořádku," uzavírá.