Kolaps Blízkého východu? Práh tolerance překročen, lidstvo už to jednou zažilo

V posledních dvou letech z 95 procent vyschlo Urumíjské jezero v severozápadním Íránu, které bylo největší na Blízkém východě (mělo 5200 kilometrů čtverečních). Prezident Hasan Rúhání v listopadu rozhodl o vyčlenění 7,3 bilionu ríjálů (asi 4,8 miliardy Kč) na jeho záchranu. Jedná se též o plánu, podle něhož by rolníci, jejichž pole sousedí s řekou Zariní Rúd, vlévající se do Urumíjského jezera, dostávali ročně v přepočtu zhruba 32.500 Kč za každý neobdělaný hektar.

Také Teherán zažil problémy s vodou. V létě byly tři z pěti přehrad zásobujících metropoli prakticky prázdné a úřady musely vyhlásit úsporná opatření. Podle klimatologa Násira Karamího tyto prudké klimatické změny ukazují, že práh tolerance byl překročen a příroda se s nimi již nedokáže vyrovnávat.

Po revoluci z roku 1979 a nástupu islámské republiky stát umožnil neomezený rozvoj zemědělství, aby si tak zajistil sociální klid a podporu mezi chudými venkovskými vrstvami.

Aby se zajistily potřeby zemědělců pokud jde o vodu, byly postaveny přehrady a nádrže, ovšem bez vědeckých podkladů. Odborníci hovoří o 700 velkých hrázích a o téměř 1000 středních a malých. "Vzhledem k převážně kontinentálnímu klimatu Íránu není stavba přehrad, kde se velké množství vody odpaří, tím optimálním řešením," vysvětluje profesor ekologie na Teheránské univerzitě Šahíd Beheští.

Situaci zhoršil rozvoj průmyslu spotřebovávající velké množství vody, zejména v pouštní oblasti Isfahánu. Srážky se snížily během čtyřiceti let o 16 procent (250 milimetrů ročně, třetina světového průměru) a tři čtvrtiny dešťů padají jen na čtvrtinu území, takže vznikají velké pouštní zóny. Přesto Íránci nejsou vždy ochotni s vodou šetřit. Oficiální údaje hovoří o spotřebě 250 litrů denně na obyvatele, a to je téměř dvakrát tolik, co činí světový průměr 130 litrů.

"Írán musí zrušit všechny nelegálně zřízené vrty, zastavit zemědělskou produkci na 50 procentech polí a přestat pěstovat některé kultury, které jsou náročné na spotřebu vody, včetně obilí. Je nezbytné, aby vláda vyhlásila celonárodní úsporný program," říká Násir Karamí.

Bude se historie opakovat?

Dopady nedostatku vody by mohly překročit íránské hranice a ještě více destabilizovat oblast Blízkého východu, která již tak prožívá krizi. Během pěti desetiletí přešla Asýrie z vrcholu moci k naprostému úpadku. Koncem 7. století př. n. l. po rychlém zhroucení, které orientalista Paul Garelli označil za historický skandál, nezůstalo z asyrské velikosti zhola nic, píše francouzský list Le Monde.

V posledním vydání časopisu Climat Change osvětlují antropolog Adam Schneider z Kalifornské univerzity a asyriolog Selim Adali z univerzity Bilkent v Ankaře tuto záhadu na základě posledních objevů týkajících se klimatu v historii. Četné analýzy sedimentů z Blízkého východu ukazují, že v regionu kolem poloviny 7. století př. n. l. značně poklesly srážky.

"Vzhledem k tomu, že v regionu velká sucha obvykle trvají několik let, můžeme soudit, že sucho popisované knězem Akkulanuem bylo součástí série mimořádně suchých let," napsali autoři. Tento výkyv regionálního klimatu přichází zároveň s bezprecedentní demografickou explozí v historickém srdci asyrského území, dodávají. Vrcholu dosahovala praxe deportace poražených národů. Jen za panování krále Sinacheriba (705-681 př. n. l.) bylo kolem půl milionu lidí z celého Blízkého východu násilím přesídleno do Asýrie. Metropole Ninive se během několika desetiletí rozšířila ze 150 na 750 hektarů.

To se říši stalo osudovým. Na jedné straně tu bylo třeba zajistit obživu stále většímu počtu obyvatel. Na druhé straně po sobě následující sucha ničila sklizně. V roce 652 př. n. l. povstal proti asyrské nadvládě Babylon. Následujícího roku vypuklo povstání v samém srdci Asýrie. Říši začaly nahlodávat první roztržky. Urovnány byly jen dočasně. Úpadek se zdál být nevyhnutelný. "Mnohé právní dokumenty z období po roce 620 svědčí o drahotě obilí," píší vědci. Několik let před koncem 7. století př. n. l. Ninive padlo.

Autoři poznamenávají, že by bylo chybné považovat období sucha za hlavní příčinu zániku asyrské říše. Kolem roku 1200 př. n. l. otřásla celým Blízkým východem a východním Středomořím jiná velká krize: všechny velké politické systémy se na pozadí rozpadu ekonomiky a válečného chaosu zhroutily. I zde řádky vyryté na hliněných destičkách svědčí o slabých sklizních. V této době vládla velká sucha, jež byla předzvěstí zhroucení civilizací.

Není možné nevidět souvislost s tím, co dnes převažuje v Sýrii a Iráku. Současný stav nás samozřejmě vede k tomu, abychom za určující momenty toho, co se děje v těchto zemích, považovali radikální islám, koloniální minulost, absenci demokracie a chudobu. Avšak i jiné síly, mezi nimi i geofyzikální, utvářejí společnosti. A mohou přispět k propuknutí sociálního či politického napětí.

Francesca de Châtelová v časopise Middle Eastern Studies připomněla, že Sýrie v letech 2006 až 2010 trpěla nevídaným suchem a že jen v roce 2009 statisíce syrských rolníků opustily severovýchod země - podobá se to tomu, co se před 27 stoletími dělo v Asýrii - protože se nemohly věnovat zemědělství.