Trump opouští partnery a mění americké priority. Z Tchaj-wanu dělá druhou Ukrajinu

Oficiální zdůvodnění Bílého domu zaznělo během čtvrtečního slyšení v Senátu z úst tajemníka amerického námořnictva Hunga Caoa. Ten uvedl, že Washington dodávky zbraní pouze dočasně přerušil, aby zajistil dostatek munice pro vojenskou operaci Epic Fury, které mají podle něj Spojené státy stále dostatek. Doplnil, že zahraniční vojenský prodej bude pokračovat, jakmile to prezidentská administrativa uzná za vhodné, což přímo odkazuje na probíhající americko-izraelskou válku proti Íránu.

Tento konflikt na Blízkém východě však spotřebovává obrovské zásoby amerického zbrojního arzenálu, aniž by dosáhl jakýchkoli stanovených cílů. Trump vedl s čínským prezidentem intenzivní rozhovory o budoucnosti Tchaj-wanu během své vůbec první návštěvy Číny od roku 2017. Podle politických analytiků tím šéf Bílého domu opakuje vzorec chování, který dříve nastolil po schůzkách s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, kdy se staví na stranu konkurenční mocnosti na úkor tradičních spojenců.

V rozhovoru pro stanici Fox News, který poskytl po skončení dvoudenního pobytu v Pekingu, Trump otevřeně naznačil, že podpora tchajwanské nezávislosti a obrana tamní demokracie již nepatří mezi americké priority. Prohlásil, že neusiluje o to, aby někdo vyhlašoval nezávislost, a odmítá představu, že by americká armáda měla cestovat přes půlku zeměkoule, aby bojovala ve válce na vzdálenost přes devět tisíc mil. Místo toho vyzval Tchaj-wan i Čínu, aby situaci uklidnily.

Tento nový postoj Washingtonu vyvolal v Asii a Australasii tiché zděšení. Tradiční spojenci Spojených států se nyní v zákulisí snaží získat od Trumpovy administrativy jasné záruky, že Američané nehodlají zcela odstoupit od svých dlouhodobých obranných závazků v regionu. Mezi tamními vládami panuje vážná obava, že Trump opustí zavedené strategické doktríny stejným způsobem, jakým na druhé straně zeměkoule podkopává základní principy Severoatlantické aliance jako obranného paktu.

Čína se netají svými ambicemi ovládnout Tchaj-wan a zároveň si nárokuje Senkaku, ostrovy spravované Japonskem. Peking navíc buduje umělé ostrovy s cílem rozšířit svá teritoriální práva v Jihočínském moři a realizuje úspěšnou dlouhodobou strategii rozšiřování svého imperiálního vlivu po celém světě prostřednictvím obchodu, kontroly nerostných surovin a strategických dopravních uzlů od Mosambiku až po Macao. Předchozí americké vlády přitom deklarovaly přesun priorit do Asie, aby čínskou rozpínavost vyvážily.

Tchaj-wan se v reakci na zvýšenou čínskou vojenskou aktivitu, která v posledních dvou letech zahrnovala neustálé narušování vzdušného a námořního prostoru čínskými stíhačkami a válečnými loděmi, dohodl s USA na nákupu moderních protiraketových střel PAC-3 a protivzdušných systémů Nasm. Současné zablokování těchto dohod ze strany Bílého domu však plány na posílení tchajwanské obranyschopnosti zásadním způsobem komplikuje.

Regionální mocnosti v Asii velmi pozorně vnímají Trumpovy dřívější hrozby invazí do Grónska, které spadá pod dánské území, jeho výpady vůči Kanadě nebo zastavení veškeré vojenské pomoci Kyjevu, čímž fakticky podpořil ruskou invazi na Ukrajinu. Státy v Tichomoří se proto oprávněně obávají, že budou další na řadě, koho americký prezident opustí v rámci své snahy rozdělit svět na sféry vlivu, kde by USA ovládaly západní polokouli, Rusko střední Evropu s částí Asie a Čína zbytek světa.

Tím, že Trump fakticky ustoupil čínskému vůdci, však zároveň odhaluje novou a nečekanou úroveň strategické slabosti samotných Spojených států. Washingtonu se totiž společně s Izraelem nedaří úspěšně prosadit svou vojenskou sílu vůči Íránu, který i přes masivní letecké údery dokáže odolávat. Teherán navíc v reakci na americké bombardování zablokoval strategický Hormuzský průliv, což má drtivé ekonomické dopady na celý asijský trh.

Přes tento klíčový námořní uzel se vyváží až pětaosmdesát procent asijské ropy a Trump čelí ostré kritice za hospodářské důsledky, které toto blízkovýchodní vojenské dobrodružství přineslo. Vojenské selhání Spojených států pouze posílilo přesvědčení, které je již pevnou součástí evropských strategických plánů, že globální síla americké armády je pod Trumpovým vedením výrazně ochromena jeho neschopností koncepčního a uceleného strategického uvažování.