Memorandum o porozumění. Co obsahuje čtrnáctibodový dokument podepsaný Trumpem i Íránem?

Prezident Donald Trump dokument oficiálně stvrdil svým podpisem během své účasti na summitu skupiny G7 ve francouzském městě Évian-les-Bains. Hlavním bezprostředním výsledkem tohoto ujednání má být úplné znovuotevření strategicky významného Hormuzského průlivu, který byl doposud zablokován.

Celý dokument nese formální označení Memorandum o porozumění a skládá se ze čtrnácti bodů. Text mimo jiné explicitně stanovuje, že Írán nikdy nebude vlastnit jadernou zbraň. Součástí ujednání je také vytvoření masivního fondu ve výši 300 miliard dolarů, který bude určen na obnovu a hospodářský rozvoj Íránu.

Podle pravidel nastavených Washingtonem však Spojené státy nebudou muset do tohoto fondu přispět vůbec žádnými vlastními finančními prostředky. Trumpova administrativa navíc zdůraznila, že celá dohoda funguje striktně na základě plnění závazků. To znamená, že Teherán bude finanční a politické výhody čerpat pouze tehdy, pokud beze zbytku dodrží všechny stanovené podmínky.

K podpisu memoranda dochází necelé čtyři měsíce poté, co mezi oběma státy a Izraelem propukl otevřený vojenský konflikt. První bod podepsaného dokumentu přitom výslovně nařizuje okamžité a trvalé ukončení veškerých bojových operací na všech frontách, přičemž tato klidová zóna se plně vztahuje i na území Libanonu.

Donald Trump dával v poslední době opakovaně najevo své obavy, že by pokračující izraelské vojenské zásahy proti hnutí Hizballáh mohly celou snahu o smír s Íránem zhatit. Teherán od samého počátku vyjednávání striktně požadoval, aby byl Libanon do textu příměří zahrnut. Íránská diplomacie navíc varovala, že jakékoli další izraelské údery na libanonském území budou považovány za porušení této dohody.

Memorandum dále uvádí, že od okamžiku podpisu nesmí ani jedna ze stran zahájit nové vojenské akce nebo té druhé jakkoli vyhrožovat. Dokument výslovně garantuje územní celistvost a suverenitu Libanonu a směřuje k definitivnímu ukončení celého konfliktu. Reakce Izraele na tyto konkrétní body však zůstává nejasná.

Druhý bod ujednání zavazuje Spojené státy a Írán k vzájemnému respektování suverenity a k naprostému nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu. Tento pasáž pravděpodobně vyvolá silnou nevoli u íránských disidentských skupin v exilu. Trump přitom ještě na začátku letošního roku během masivních protivládních demonstrací v íránských městech tamním protestujícím veřejně sliboval americkou pomoc.

Třetí bod dokumentu stanovuje šedesátidenní lhůtu, během které se obě země zavazují vyjednat a uzavřít konečnou verzi mírové dohody. Tento časový úsek lze v případě oboustranného souhlasu prodloužit. Odpočítávání zmíněných šedesáti dnů oficiálně začalo poté, co lídři obou států memorandum podepsali.

Podle informací z Bílého domu Trump podepsal dokument během večeře po skončení summitu G7 v paláci ve Versailles. Na dálku jej signoval také íránský prezident Masúd Pezeškiján. Původní plány sice počítaly s tím, že se koncem týdne uskuteční formální podpisová ceremonie v Ženevě, zda se ale tento ceremoniál po rychlém podpisu vůbec odehraje, není jisté.

Čtvrtý bod memoranda se věnuje odstranění námořní blokády íránských přístavů ze strany USA. Tento proces má být kompletně dokončen do 30 dnů. Během tohoto přechodného období bude Washington pouštět do íránských přístavů pouze takový počet plavidel, který bude přímo úměrný tomu, jak rychle bude Írán obnovovat bezpečný provoz v Hormuzském průlivu. Do jednoho měsíce od podpisu finální dohody pak americká armáda zcela stáhne své síly z blízkosti Íránu.

Pátý bod ukládá Íránu povinnost vynaložit maximální úsilí k zajištění bezpečné a bezplatné plavby pro komerční lodě v Hormuzském průlivu. Zprovoznění této trasy bylo pro USA prioritou, protože její uzavření na začátku války způsobilo prudký nárůst cen ropy na světových trzích. Lodní doprava má být obnovena okamžitě, jakmile se podaří odstranit vojenské překážky a dokončit odminování vod.

V dlouhodobém horizontu má Írán spolupracovat s Ománem a dalšími státy Perského zálivu na vytvoření širšího systému správy tohoto strategického průlivu. Američtí představitelé sice očekávají, že Teherán se bude snažit svá práva v oblasti prosazovat velmi tvrdě, sousední arabské monarchie však podle nich nikdy nepřistoupí na to, aby byl v průlivu zaveden jakýkoli systém mýtného či poplatků za průjezd.

Šestý bod řeší financování obnovy Íránu, na které má být vyčleněno minimálně 300 miliard dolarů. Definitivní mechanismus fungování tohoto fondu bude vypracován do 60 dnů. Washington sice přislíbil, že pro tyto účely vydá veškerá potřebná povolení a výjimky ze sankcí, sám se však na financování podílet nebude. Jako příklad američtí činitelé uvedli, že s požehnáním USA mohou infrastrukturu v Íránu vybudovat například Spojené arabské emiráty, pokud se Teherán bude chovat podle pravidel.

Sedmý bod zaručuje úplné zrušení všech hospodářských sankcí proti Íránu, a to jak těch, které zavedly samy Spojené státy, tak restrikcí plynoucích z rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Přesný harmonogram rušení sankcí sice v textu memoranda chybí a bude předmětem dalších jednání, obě strany však deklarovaly záměr začít tento problém řešit okamžitě. Íránská ekonomika byla dosud drtivě zasažena americkou kampaní s názvem Hospodářská zuřivost.

Osmý bod obsahuje klíčový závazek Teheránu, že nebude vyvíjet ani nakupovat jaderné zbraně. Způsob, jakým se naloží s již existujícím vysoce obohaceným uranem, určí až následující rozhovory. Minimálním požadavkem Washingtonu však je, aby byl tento materiál naředěn přímo na místě v Íránu pod přísným dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Právě zamezení íránskému jadernému vyzbrojení bylo hlavním cílem americké vojenské operace Velká zuřivost.

Devátý a desátý bod memoranda zavádějí takzvaný status quo pro íránský jaderný program do doby, než se vyřeší situace s obohaceným uranem. Spojené státy během této fáze nebudou zavádět žádné nové sankce a naopak udělí výjimky pro export íránské ropy, ropných produktů a s tím spojených bankovních a přepravních služeb.

Jedenáctý bod se věnuje dříve zmrazeným íránským finančním aktivům, což bylo dlouhodobě největší překážkou v rozhovorech. Washington se zavázal, že tyto peníze plně zpřístupní, přičemž k uvolňování některých částí prostředků bude docházet postupně již během nynějších šedesátidenních rozhovorů jako odměna za to, že Írán plní své první závazky. 

Závěrečné tři body memoranda se věnují logistickému a diplomatickému rámci pro naplnění celé dohody. Dvanáctý bod konkrétně stanovuje, že Spojené státy a Írán zřídí společný monitorovací mechanismus, který bude dohlížet na dodržování podmínek nynějšího memoranda i plnění všech budoucích závazků. Přesná podoba tohoto kontrolního orgánu však v textu specifikována není a ukáže ji až praxe.

Třináctý bod potvrzuje, že bezprostředně po podpisu memoranda a zahájení jeho implementace v terénu začnou obě diplomatické strany pracovat na finální verzi mírové smlouvy. Celý proces usmíření pak uzavírá čtrnáctý bod, podle něhohož bude konečná podoba dohody schválena a zastřešena závaznou rezolucí Rady bezpečnosti OSN.