Bití, sebevraždy, tyranie. Zneužívání uprchlíků se prý v Austrálii děje ve velkém

Dennodenní násilí, pokusy o sebevraždu a děti bez lékařského ošetření jsou jen některá z obvinění, která během své návštěvy v detenčním centru na vzdáleném ostrově Nauru zdokumentovala Amnesty International a Human Rights Watch.

Michael Bochenek, právní zástupce Human Rights Watch pro práva dětí se vyjádřil takto: „Pokud vím, neexistuje žádná jiná rozvinutá země, která by s lidmi, jež prchají před perzekucí, hledají svobodu a jež nebyli obviněni z žádného zločinu, jednala tímto způsobem. Tohle nemá na světě obdoby."

Skupiny hájící lidská práva tvrdí, že australská vláda o poměrech na Nauru moc dobře ví a zdá se, že je využívá, aby odradila další potenciální žadatele o azyl. Australští zástupci sdělili, že je ohledně těchto obvinění nikdo nekontaktoval a že „mnoho" z nich striktně odmítá.

Mluvčí australského Ministerstva pro imigraci a ochranu hranic ve svém prohlášení říká: " Amnesty International důrazně doporučujeme, aby před zveřejněním takových nařčení nejprve kontaktovali ministerstvo. Ministerstvo striktně odmítá mnoho z těchto obvinění."

Amnesty International a Human Rights Watch mezi uprchlíky dělali rozhovory. Z příběhů lidí prý čiší strach, vztek a zoufalství. „Lidé tu nemají žádný skutečný život. Jen přežíváme. Jsme mrtvé duše v živých tělech," řekla jim jedna žena. „Jsme jen slupky. Nemáme žádné naděje nebo motivaci."

Bochenek se během svého pobytu od uprchlíků dozvěděl, že jsou šikanováni místními obyvateli, dostává se jim špatné zdravotní péče a často se mezi sebou baví o sebevraždě. Takové černé myšlenky napadají už děti v deseti letech.

Více než dvacet uprchlíků nahlásilo krádeže nebo útoky páchané místními obyvateli Nauru. Jednoho muže dokonce udeřili do hlavy mačetou. Jedné ženě, jež trpí chronickým onemocněním, při kterém se jí na prsou, v hrdle a děloze tvoří bulky, nedovolili podstoupit úplné zdravotní ošetření a donutili ji vrátit se na Nauru.

„Když jsem byla v Austrálii, doktor řekl imigračnímu, že potřebuji operaci prsou, i přes to mě ale poslali zpátky. Moje problémy se zhoršovaly... daly mi nějaké prášky, ale ty nezabírají. Trpím neustálými bolestmi a nemůžu nic jíst."

Děti údajně trpí vážnými psychickými obtížemi, pomočují se a v některých případech úplně přestávají komunikovat, ve škole čelí neustálé šikaně. Někteří se přiznali, že kvůli tomu úplně přestali chodit do školy.