Čína proti jaderné hrozbě KLDR nepomůže. Trump se snaží marně

V dubnu pozval prezident Trump nejvyššího představitele Číny do svého soukromí na Floridě, kde strávili víkend sluněním se a vyjednáváním. Trump tehdy prohlásil, že USA a Čína společně dokáží vyřešit cokoliv a jejich vztahy jsou lepší, než kdy dříve.

Zdá se tak, že nové americko-čínské kontakty nabízí světlé zítřky a třeba i řešení „problému KLDR“, která nedávno otestovala další raketu a její dostřel se zvětšuje. Amerika je čím dál tím nervóznější, ale ví, že bez čínské pomoci to nebude mít jednoduché.

Ukazuje se však, že velká snaha celé Trumpovy administrativy i prezidenta samotného nepřináší kýžené ovoce. Čína totiž nadále váhá s obratem politiky, která pro ní desítky let fungovala a odmítá proti KLDR tvrdě zasáhnout.

Bílý dům tak postupně musí přijmout fakt, že Si Ťin-pching nemá sebemenší úmysl narušit status quo a zvážit, zda jeho současná snaha vůbec stojí za námahu. Samozřejmě nemůže vztahy s Pekingem zavrhnout úplně, na to jsou až moc důležité pro celosvětovou ekonomickou i diplomatickou rovnováhu.

USA a Čína bez jakýchkoliv pochyb dosáhnou větších úspěchů, když budou pracovat společně, než když budou pracovat proti sobě. Oba státy mají společné zájmy: boj proti šíření radikálního islámu, hladké fungování OSN, spolupráce ohledně jaderné bezpečnosti.

Rozdíly však jakékoliv společné cíle zřejmě převáží a Trump by si měl dát pozor. Lepší, než snaha spřátelit se s Ťin-pchingem, je zřejmě návrat ke starému receptu vztahů s Čínou: pracovat, když to jde; bojovat jen z donucení; udržování komunikačních linek a vyhýbat se vysokým očekáváním.

Poslední věc, která by prospěla diplomacii USA, je nechat se vodit za nos zemí, která v konečném důsledku odmítá zakročit a raději čeká, než se problém přežene. To by se přitom klidně mohlo stát jen proto, že Trump a spol. jsou příliš naivní a věří v prohloubení vztahů, které vlastně nikdy neexistovaly.