Země začala zakazovat islamistické skupiny. Smutný den pro demokracii, tvrdí lidskoprávní organizace

První skupinou, která dopad zákona pocítila, je mezinárodní politická organizace Hizb ut-Tahrir (Strana osvobození), jejímž cílem je sjednocení muslimských zemí a vytvoření chálifátu. Podle vlády tento cíl je v rozporu s ústavou, zaručující náboženský, kulturní a politický pluralismus. Indonésie se tak přidala k řadě zemí, včetně Německa a Číny, které tuto skupinu zakázaly.

Odborníci varují, že zákaz nemusí být příliš účinný. Hizb ut-Tahrir fungovala v Indonésii jako podzemní univerzitní organizace během Suhartovy diktatury v osmdesátých a devadesátých letech a v reakci na zákaz se může navrátit ke svým kořenům. „Ze všech islámských organizací v Indonésii, je ona ta, která s největší pravděpodobností bude schopna přežít v podzemí," řekl např. Ken Ward, bývalý zpravodajský analytik australské vlády.

Hizb ut-Tahrir spolu s dalšími radikálními islámskými skupinami vedla velké protesty proti Basuki Tjahaja Purnamovi, guvernérovi Jakarty a nejvýše postavenému křesťanskému politikovi v zemi za údajnou urážku islámu. Jejich iniciativa přinesla hořké ovoce a politik náležící k čínské menšině byl odsouzen na dva roky do vězení za „rouhání.“

Basuki byl blízký spojenec prezidenta Widoda, který se prezentuje jako zastánce umírněného islámu. Podle analytiků je jeho odsouhlasení kontroverzního zákazu motivováno snahou zeslabit tvrdou linii islámu, z které se rekrutují jeho oponenti před příštími prezidentskými volbami v roce 2019.

Díky jeho agresivním krokům jsou mnozí vůdcové islamistické kampaně proti Basukimu v exilu nebo ve vězení. Rizieq Shihab, vůdce tvrdě islamistické Obranné fronty, uprchl do Saúdské Arábie před policejním vyšetřováním týkajícím se jeho údajných pornografických aktivit. Z nich byl obviněn poté, co měl poslat zprávy se sexuálním obsahem své ženské následovnici. Jiný vůdce indonéských, Muhammad al Khaththath, je ve vězení, obviněn z pokusu o převrat.

Kontraproduktivní rozhodnutí?

Nespokojenost s kroky vlády vyjadřují nejen konzervativní muslimské kruhy, kterých se opatření nejvíce dotýká, ale i organizace zaměřující se na lidská práva. „Je to smutný den pro  rodící se demokracii Indonésie," řekl Andreas Harsono, indonéský ředitel společnosti Human Rights Watch. „Hizb ut-Tahrir může být kontroverzní skupina, měla by však mít právo odvolat se vůči zákazu."  

Za nešťastné a spíše kontraproduktivní považuje rozhodnutí vlády Julie Chernov Hwangová, docentka politologie a mezinárodních vztahů na Goucher College. Ve svém článku pro The Washington Post argumentuje, že násilný islamistický extremismus byl okrajovým jevem v Indonésii, protože i radikálnější skupiny požadující chalífát měly možnost se svobodně, demokraticky vyjádřit.

Nebezpečí přijatého opatření podle Hwangové spočívá v tom, že bude využíváno k zatýkání opozičních hlasů islamistických skupin, které se následkem toho se více radikalizují. Dojem, že vláda aktivně vystupuje proti jistých formám islámu může být využita těmi nejradikálnějšími skupinami k uspořádání teroristických útoků vůči „tyranskému“ režimu. Indonésii doposud chránilo přesvědčení islamistů, že je vůči islámu tolerantní zemí. Tato ochrana by mohla kvůli krokům vlády přestat platit, varuje Hwangová.

Indonésie je momentálně zemí s největším počtem muslimské populace. Pro různé aktéry zainteresované v šíření tvrdé linie islámu proto představuje lákavou kořist. Účast Hizb ut-Tahrir na vnitřních procesech země není tedy žádným překvapením. Podle analytiků ale největší aktivy prokazuje Saúdská Arábie, šířící svou ideologii prostřednictvím sítě kazatelů, mešit, škol a vzdělávacích programů. Podle Foreign Policy je to právě Saúdská Arábie, která nejvíce stojí za rozmachem radikálního islámu v Indonésii a jejíž cíle v konečném důsledku představují největší nebezpečí pro místní pluralismus.