Jak zabránit válce s KLDR? Tvrdé řešení, navrhuje profesor

Sankce jsou lepší než válka

KLDR Japonsku vyhrožuje, že jeho čtyři hlavní ostrovy mohou být potopeny severokorejskou jadernou bombou a že Japonsko nemusí nadále existovat, poukazuje Gillespie. Konstatuje, že v takto extrémní atmosféře musí mezinárodní společenství zůstat klidné, mluvit jednohlasně a vystupňovat sankce vůči Pchjongjangu, nikoliv se otáčet zády a uvěřit, že válka je nevyhnutelná.

Sankce mají bolestivě zasáhnout příslušnou zemi a pokusit se změnit její směřování, vysvětluje profesor. Podotýká, že mohou začít velmi jemně, zaměřit se na omezený seznam luxusního zboží a následně eskalovat a tvrdě ovlivňovat každý aspekt fungování postiženého státu. "Ačkoliv jsou problémy způsobené sankcemi politováníhodné, jsou vždy lepší než válka a tato možnost musí být vždy plně vyzkoušena, než se začne zvažovat násilí," deklaruje odborník. Dodává, že násilí musí zůstat tou poslední možností, protože pokud by na Korejském poloostrově vypukla válka, nebude vítězů a prohraje ten, kdo neutrpí jen extrémní, ale rovnou kataklysmatické ztráty.    

Charta OSN dává Radě bezpečnosti právo požadovat, aby se všechny státy organizace držely sankcí, které jsou považovány za nezbytné k přinucení příslušné země dodržovat vůli mezinárodního společenství, uvádí Gillespie. Doplňuje, že takové úsilí představuje kolektivní pokus světového společenství dostat nebezpečnou či silně vzdorující zemi pod tlak bez násilí a jedinými oblastmi, kterých se nesmí dotýkat, jsou potraviny a léky.

OSN poprvé uvalila sankce na KLDR kvůli jejímu jadernému a raketovému programu v roce 2006 a ty se od té doby zostřují po každém výrazném porušení požadavků Rady bezpečnosti ze strany Pchjongjangu, připomíná profesor. Vysvětluje, že nyní se nacházíme v bodě, kdy dosáhly svého vrcholu, který se nedá srovnat s postupem vůči jakékoliv jiné zemi za posledních 70 let. "Byť jsou bezprecedentní, stále existuje prostor pro další utužení sankcí," míní odborník.

Zaprvé, současný strop na počty Severokorejců pracujících v zahraničí by měl být snížen na nulu, doporučuje expert. Zadruhé, navrhuje celkový zákaz cestování pro všechny Severokorejské občany, včetně studentů, sportovních týmů a vysokých politiků. Zatřetí, by mělo dojít k přerušení veškerých diplomatických styků a uzavření všech ambasád v Pchjongjangu a označení všech severokorejských diplomatických pracovníků v zahraničí za nežádoucí osoby, soudí Gillespie. Začtvrté pak doporučuje zcela zakázat dovoz ropy do KLDR, protože ačkoliv odepření této suroviny bojovné a agresivní zemi bude vždy velmi provokativní, jen málo opatření může mít větší dopad na moderní armádu než její odříznutí od pohonných hmot. "Tanky a letadla se sotva mohou pohybovat na uhlí," píše profesor.

Kim nechá svůj lid jíst trávu  

Problém všech těchto dodatečných možností spočívá v tom, že aby sankce fungovaly, vedení postižené země musí být vnímavé k utrpení, které způsobují, tvrdí odborník. Poukazuje, že sankce fungovaly v případě Íránu, který se chtěl zapojit do světové ekonomiky, je navenek kosmopolitní a jeho vůdci dokázali naslouchat nespokojenosti, kterou sankce vyvolávaly ve společnosti.

"To není případe Severní Koreje. Tento režim je hluchý vůči svým obyvatelům a svým charakterem přirozeně izolacionistický," zdůrazňuje profesor. Připomíná, že od hladomoru v 90. letech neexistuje nikdo, kdo by se v otázce represí a porušování lidských práv mohl s dynastií Kimů měřit. Vyšetřovací komise OSN v roce 2014 ostatně konstatovala, že závažnost, rozsah a podstata systematického, široce přítomného a flagrantního porušování lidských práv a zločinů proti lidskosti v KLDR nemá v současném světě obdoby, podotýká Gillespie.

Zločiny zahrnují vyhlazování, vraždy, otročení, znásilňování, nucené potraty a další sexuální násilí, v tajných vězeňských táborech, kde běžně dochází k mučení, hladovění a nucené práci, jsou pak drženi oponenti a kritici, nastiňuje expert. Doplňuje, že v KLDR neexistuje svoboda slova, tisku a vyznání, chybí odbory a jakákoliv nezávislá občanská společnost, možnost cestovat do zahraničí je extrémně vzácná, politická opozice je zakázaná a atmosféru strachu a kontroly udržují exemplární zatýkání, kolektivní tresty a veřejné popravy.

Problém profesor spatřuje v tom, že mezinárodní společenství se pomocí sankcí snaží přimět k poslušnosti právě severokorejský režim, který je vůči utrpení obyvatel lhostejný. "Ačkoliv měl Vladimir Putin zřejmě pravdu, když prohlásil, že severokorejský Kim Čong-un raději nechá svůj lid jíst trávu, než by se vzdal svých jaderných zbraní a raketového programu, skutečností zůstává, že pokud se máme vyhnout válce, musí být nejprve vyzkoušena možnost dalších sankcí vyvinuvších na Severní Koreu maximální tlak," deklaruje Gillespie. Konstatuje, že válka není nevyhnutelná.