Třetí světová válka? Ne mezi KLDR a USA, tvrdí profesor

Známkou toho, že Trump zatím nemá na mysli vojenský úder proti vzpurnému totalitnímu státu, je dle Kellyho skutečnost, že nevyužil nabízející se příležitosti a neloboval pro útok proti KLDR, když byl před jihokorejským parlamentem. Jihokorejská spolupráce je přitom velmi důležitá pro vedení války proti jejímu nepředvídatelnému sousedovi. Trump namísto toho opakoval již řečené a opětovně požadoval „mírumilovnější“, USA dlouhodobě prosazovanou izolaci severokorejského režimu.

Proč USA nezasáhnou proti KLDR?

Tím hlavním důkazem, že USA nebudou ochotny spustit jadernou apokalypsu, jsou dějiny. Po celé trvání studené války existovala hrozivá možnost, že jedna z velmocí se rozhodně nenaslouchat rozumu a vypustí jaderné střely. Na prahu zničení se svět ocitl v roce 1962, kdy USA zamýšlely zablokovat jadernou expanzi vojenskou silou. Kubánská krize nakonec byla zažehnána a USA a SSSR přes všechny hrozby „hvězdných válek“ nikdy nepostoupily riziko, že by toho druhého vyprovokovaly do takového stavu, kdy by neviděl jinou možnost než použít jaderní bomby.

Do jaderné klubu vstoupily a vstupují další státy, které zastávaly ideologii nepřátelskou vůči USA. Čína v šedesátých a sedmdesátých letech pracovala na vytvoření vlastních nukleárních zbraní, USA i přes to, že se jednalo o komunistický stát a tedy faktický spojenec SSSR, nezasáhly i přes veškeré obavy z narušení rovnováhy moci. Taktéž nezasáhly v 90. letech, když svůj nukleární arzenál začal rozvíjet Pákistán, ve kterém mají dodnes silné slovo islamistické skupiny. Ačkoliv chvíli byl na stole plán speciální akce, jenž měla zajistit ukradení „islamistické bomby“, USA nakonec dospěly k názoru, že taková intervence by pouze mohla vyvolat velkou protiamerickou revoluci v islámském světě.

USA jsou tedy zvyklé na to, že „fanatici“, jenž pro ně představují potenciální nebezpečí, získávají k dispozici nukleární bomby a umí se tomu přizpůsobit. Přes veškeré obvinění z šílenství, všechny tyto státy jednaly poměrně racionálně- získání atomové bomby snižuje riziko, že bude použita proti nim. KLDR poukazuje na to, že kdyby Saddám Husajn či Muammar Kaddáfí měly jaderné zbraně, zřejmě by byly stále u moci.

KLDR provokuje USA po celou dobu své existence a nikdy to nevedlo k tomu, že by USA se rozhodly dát totalitnímu státu lekci. Její cena by totiž mohla být až příliš vysoká. KLDR by mohla zničit Soul, zatáhnout do konfliktu Čínu či se stát druhým Vietnamem a Afghánistánem. A nyní, jak KLDR experimentuje se svými vojenskými možnostmi, by lekce mohla být „odměněna“ jaderným útokem.

Právě pro tyto vysoká rizika se dá čekat, že USA se rozhodnou, pokud opravdu KLDR neprovede otevřené vojenské akce, nedělat nic. Jak se naučily žít ve světě, kde Sověti, Čína a Pákistán mají nukleární zbraně, tak se to naučí i v případě KLDR, ačkoliv to američtí vůdci veřejně nepřiznají po nějaký čas, uzavírá svoji úvahu Kelly.