Summit Trump-Kim nic nevyřešil? Omyl. Analytik přináší jiný úhel pohledu

Nebojácný instinkt a troufalost

Americký ministr obrany James Mattis a tehdejší Trumpův poradce pro národní bezpečnost H. R. McMaster byli vůči prezidentovu rozhodnutí skeptičtí a pochybovali, zda šéf Bílého domu skutečně chápe, k čemu se zavázal, konstatuje analytik. Poukazuje, že podle jejich názoru ze schůzku pro Trumpa neplynul žádný užitek, prezident přišel s unáhleným plánem, vsadil na svůj nebojácný instinkt a troufalost coby na vítěznou kombinaci v otázce KLDR a jejího jaderného a raketového programu, kterou předtím nedokázali vyřešit jeho republikánští ani demokratičtí předchůdci.

Včerejší schůzka s Kimem, které nebylo příliš přáno, ovšem představovala zatím nejvýraznější vystoupení Trumpa v úřadě, a možná i dosavadním životě, zdůrazňuje DePetris. Poukazuje, že ačkoliv mu pochybovači a odpůrci nedávali moc šancí, Trump je očividně přesvědčen, že si vedl brilantně. "Když seděl u stolu vedle Kima a připojoval svůj podpis na společné komuniké, které oznamuje pevný a neochvějný závazek  Kimova režimu k celkové denuklearizaci Korejského poloostrova, můžete si jen představit skandování 'nobelovka! nobelovka!' běžící Trumpovou hlavou," píše expert.

Zda Trump skutečně Nobelovu cenu za mír obdrží, bude záviset na desítkách rozhovorů na vysoké i pracovní úrovni, které američtí představitelé povedou se severokorejskými protějšky v nadcházejících týdnech a měsících, soudí analytik. Varuje, že byť společné prohlášení Trumpa s Kimem představuje dlouhý krok správným směrem, pouze opakuje principy předchozích deklarací datujících se zpět na počátek 90. let a v dokumentu chybí cokoliv nového, zářného či zlomového.

Ve stejném duchu, v jakém v roce 2005 komuniké z šestistranných jednání převedlo na papír mírové schéma "denuklearizace za normalizaci vztahů", je aktuální  prohlášení, které Trump vychvaluje jako "komplexní", jen minimalistickým pokusem kodifikovat hrubé principy pro budoucí rozhovory, vysvětluje DePetris. Připomíná, že jednostránkový text hovoří o velkém plánu na bezjaderný Korejský poloostrov, "trvalém a stabilním mírovém režimu na Korejském poloostrově" a nové fázi americko-severokorejských vztahů, aniž by jakkoliv osvětlovalo délku takové transformace a co, případně kdy jaká strana udělá.

Hrozby nahradila vřelá slova

"Ověřování a inspekční postupy, technické deklarace a synchronizace jaderného odzbrojení, ekonomické uvolnění a diplomatická normalizace jsou pojímány jako otravné detaily, které mají později vyjednat experti - snad dříve než později," pokračuje analytik. Zdůrazňuje, že právě tyto detaily ovšem vedly ke krachu předchozích rozhovorů a učinily ze severokorejského jaderného programu americkou zahraničněpolitickou prioritu.

Trump tak hýří úsměvy a mluví s médii, jakoby dosáhl historického diplomatického průlomu, ale realita po singapurské schůzce je mnohem méně vzrušující a americký ministr zahraničí Mike Pompeo má před sebou enormně těžký úkol, konstatuje DePetris. Dodává, že podepsaný dokument je útlý, obecný závazek "ohlodaný na kost" a i nejpesimističtější analytici, kteří očekávali zběžný, bezobsažný summit, jsou překvapeni obsahem prohlášení - Pchjongjang v deklaraci ostatně neslíbil nic, co by neodkýval v letech 1992, 1995 a 2005.

"Můžete se ptát, čeho bylo v Singapuru skutečně dosaženo. Pravda zní, že zatím nevíme," pokračuje odborník. Připouští, že na papíře nebylo dosaženo ničeho, ale pohled na Trumpa s Kimem kráčející spolu na kolonádě, společně se obracejí na reportéry a vyměňují si poklony a vřelá slova, jakoby šlo o setkání příbuzných po dlouhé době, není bezvýznamný, jelikož ani ne před rokem se tito muži uráželi a vyhrožovali si zničením.

Trump s Kimem nyní zřejmě navázali dostatečný osobní vztah k tomu, aby nařídili svým podřízeným zahájit diplomatické úsilí o posun do další fáze, míní DePetris. Konstatuje, že to nemusí znít jako úspěch, ale prolomení ledů a zahájení dlouhých rozhovorů bylo to nejlepší, v co šlo doufat.