Brutální KLDR: Kam najednou zmizelo 22 tisíc vězňů? Odpověď je drastická

Tábor číslo 22 byl vždy v centru pozornosti organizací, které se zabývají lidskými právy. Rozkládal se na ploše 770 čtverečních mil, byl tedy větší než Londýn.

S blížícím se datem, kdy měl být uzavřen, se rapidně snižoval počet vězněných lidí. Muž, kterému se podařilo z tábora utéct, pro britský list The Telegraph popsal, že v něm bylo původně 30 tisíc Severokorejců. Osm tisíc jich bylo narychlo přesunuto do jiných táborů smrti. Pravděpodobně do těch, které nesou označení Tábor 25 a Tábor 16. Ovšem existence „šestnáctky" není nijak ověřena. HRNK tedy nyní došla k závěru, že zbylých 22 tisíc vězňů, kteří ve skutečnosti nic neprovedli, nechal komunistický režim zemřít hlady.

HRNK se může jen domýšlet, co se ve skutečnosti v Táboře 22 stalo. Experti si myslí, že hrůza začala v roce 2009, kdy KLDR přistoupila na měnovou reformu. Ta způsobila, že vedení tábora nemohlo na trhu nakoupit potraviny, které měly doplnit úrodu, jež byla vypěstovaná v táboře. Vzhledem k tomu, že se v tom roce přidala neúroda, vězni začali po roce 2010 ve velkém umírat hlady. V prosinci 2012 tak v táboře nežil už téměř nikdo.

Podle odhadů režim v současnosti vězní asi 130 tisíc lidí na různých místech po celé zemi. Jsou vězněni za to, že „myslí chybně", „dělají chybně", „mají chybné znalosti" či jsou spolčeni s „chybnými organizacemi". Člověk může být uvězněn na doživotí, přičemž se trest vztahuje na tři další generace jeho rodiny! Vězni musí jíst žáby, krysy, vybírají zrnka kukuřice z koryt pro zvířata. Odhaduje se, že 40% vězněných zemře na podvýživu, zbytek podlehne nemocím. Vězni jsou mučeni a znásilňováni. Existuje dokonce „upracování k smrti".

"Je to můj přítel na celý život. Nestarám se o to, co si o něm lidi myslíte. Je mi u prdele, co si o něm myslí svět, on je můj přítel," hájil dnes Kim Čong-una jeho kamarád, americký basketbalista Dennis Rodman, který letos už podruhé navštívil Severní Koreu.