Nejhorší jaderná katastrofa v dějinách. Okolí Černobylu může být neobyvatelné i tisíce let

Příčina havárie se datuje k raným hodinám 26. dubna 1986, kdy inženýři prováděli test reakce systému během výpadku proudu. Snížení výkonu však vedlo k nestabilitě reaktoru a zpomalení turbín, které čerpaly chladicí vodu. Vzniklá pára vytvořila v systému obrovský tlak, který inženýři nedokázali včas zkrotit, což vedlo ke katastrofálnímu selhání.

Následná exploze byla natolik silná, že odhodila tisícitunový ocelový kryt reaktoru, což odpovídá váze tří letadel Boeing 747. Výbuch rozpoutal nekontrolovaný požár a do atmosféry začal unikat smrtící mrak radioaktivního materiálu. Ten se následně rozšířil do mnoha zemí Evropy, včetně oblastí v Bělorusku či dokonce ve Velké Británii, kde musel být po desetiletí regulován prodej ovčího masa.

Sovětské úřady zprvu zvolily strategii utajování a odmítaly přiznat, co se stalo. O incidentu informovaly veřejnost až s dvoudenním zpožděním, a to jen pod tlakem mezinárodního společenství poté, co švédské monitorovací stanice zaznamenaly neobvykle vysoké hodnoty radiace. Tato reakce vyvolala celosvětové pobouření a kritiku přístupu vlády k informování občanů.

Havárie měla zásadní politický dopad na tehdejší Sovětský svaz. Občané začali více pochybovat o vládních strukturách a požadovat větší transparentnost v řízení státu, což přispělo k postupnému uvolňování poměrů. Mnozí historici se domnívají, že černobylská tragédie byla jedním z katalyzátorů, které o necelých šest let později vedly k rozpadu celého svazového státu v roce 1991.

Dopady na zdraví a životní prostředí byly zdrcující. Více než 200 000 lidí muselo trvale opustit své domovy a byla zavedena uzavřená zóna, která v oblasti platí dodnes. U dětí žijících v blízkosti elektrárny se v následujících letech objevily vyšší případy rakoviny štítné žlázy a vrozených vad. Přesné číslo obětí zůstává předmětem odhadů v řádech tisíců, přičemž desítky záchranářů zemřely bezprostředně po události na následky ozáření.

Bezprostředně po výbuchu bylo nutné zabránit dalšímu úniku radiace, proto byl reaktor narychlo zakryt provizorním sarkofágem z oceli a betonu. Tato konstrukce však nebyla určena pro dlouhodobé užívání a v průběhu let hrozilo její zhroucení. Bylo proto nutné hledat trvalejší řešení pro bezpečné odstavení zničeného bloku.

V roce 2016 byla dokončena instalace nového bezpečného krytu nazvaného New Safe Confinement (NSC). Tento obří ocelový oblouk, jehož výstavba stála přibližně 1,5 miliardy eur, byl navržen tak, aby vydržel zhruba 100 let. Konstrukce má umožnit bezpečné demontování reaktoru pomocí dálkově ovládaných zařízení, neboť uvnitř stále zůstává obrovské množství nebezpečného radioaktivního materiálu.

Situace v Černobylu se však v posledních letech dramaticky zkomplikovala ruskou invazí na Ukrajinu. V únoru 2022 byla elektrárna v prvních dnech války obsazena ruskými vojsky, která zadržovala stovky zaměstnanců. Ačkoliv se okupanti později stáhli, oblast se stala terčem vojenských aktivit, což představuje pro bývalou elektrárnu nové a nebezpečné riziko.

V únoru 2025 zasáhl ruský dron ochrannou ocelovou konstrukci NSC a způsobil požár na její vnější vrstvě. Zásah poškodil těsnost ochranného krytu a zanechal v něm otvor o rozměrech 15 metrů čtverečních. I když byl požár uhašen a díra dočasně opravena, Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) varovala, že kryt ztratil svou primární bezpečnostní funkci.

Úplná rekonstrukce poškozené části by mohla stát až 500 milionů eur, což je v době válečného konfliktu investice, do které se investoři nehrnou. Ukrajinský generální prokurátor upozornil, že drony a rakety v blízkosti bývalé elektrárny létají rutinně. Situace tak vyvolává obavy z další degradace jaderného úložiště a ohrožení dlouhodobé bezpečnosti.

Rusko opakovaně odmítá, že by cíleně útočilo na ukrajinskou jadernou infrastrukturu, a označuje podobná tvrzení za nepravdivá. Nicméně vojenské akce v blízkosti černobylské zóny i okupace Záporožské jaderné elektrárny jsou v přímém rozporu se základními pilíři jaderné bezpečnosti, které prosazuje mezinárodní společenství a které vyžadují, aby byla elektrická energie i integrita budov neustále zachována.

V reaktoru stále zůstává obrovské množství nebezpečného radioaktivního materiálu a než bude zcela bezpečný, zabere to ještě mnoho let. „Černobylská katastrofa způsobila nevratné škody na životním prostředí, které budou trvat tisíce let,“ uvádí Greenpeace ve své studii o havárii z roku 2016.

„Nikdy v lidské historii nebylo do životního prostředí v důsledku jediné události uvolněno tak velké množství dlouhodobých radioizotopů.“ Bezprostřední okolí Černobylu tak bude muset nadále zůstat prázdné, a některé odhady hovoří o tom, že okolí včetně města Pripjať bude kvůli nebezpečně vysoké úrovni kontaminace neobyvatelné nejméně 3 000 let.