Politico: Válka mezi USA a Íránem se pro EU mění z ekonomického šoku v závažnou krizi

Rostoucí náklady na energie se postupně promítají do cen potravin, dopravy a bydlení, což nejvíce doléhá na domácnosti s nízkými a středními příjmy. V politické rovině toto napětí vytváří prostor pro nedůvěru nejen vůči vnitrostátním vládám, ale i vůči schopnosti evropských institucí ochránit občany před vnějšími šoky. Pole webu Politico existuje reálné riziko, že tato situace urychlí podporu protekcionistických a izolacionistických tendencí.

Napříč Evropou nyní čelí nepopulární vlády vzestupu populistických hnutí, která z obtížné ekonomické situace těží. Tento trend vyvolává obavy z narušení stávající politické scény, přičemž příklady z jednotlivých členských států naznačují, že dopady mohou být značné. Vládní koalice v různých částech unie se tak ocitají pod tlakem, který zpochybňuje jejich dosavadní politickou agendu.

Hlavním spouštěčem aktuálních ekonomických problémů je přetrvávající napětí v Hormuzském průlivu, který zůstává pro většinu komerční námořní dopravy uzavřen. Tato blokáda udržuje ceny ropy trvale nad hranicí sta dolarů za barel, což dále prohlubuje ekonomické problémy kontinentu. Evropská ekonomika, která již dříve trpěla strukturálními slabinami, se tak dostává do ještě obtížnější situace.

Evropští představitelé nyní otevřeně varují, že blok čelí fenoménu stagflace, tedy kombinaci ekonomického zpomalení a rostoucí inflace. Tyto efekty již nejsou vnímány jako dočasné, ale jako jevy s dlouhodobějšími dopady, které se šíří napříč celým hospodářstvím. Instituce jsou proto nuceny přistoupit k revizi svých ekonomických předpovědí směrem dolů.

Ministři financí členských zemí EU se setkávají v Bruselu a Aténách, aby hledali způsoby, jak zmírnit dopady této krize, aniž by tím prohloubili hrozbu dluhové krize. Manévrovací prostor pro vládní zásahy je však výrazně omezenější, než tomu bylo v době pandemie covidu-19 nebo na začátku energetické krize v roce 2022, kdy měly státy k dispozici větší fiskální kapacitu.

Ekonomické obtíže zároveň oživily staré spory uvnitř unie, zejména mezi fiskálně konzervativními severními státy a zeměmi na jihu, které požadují intenzivnější podporu ze strany Bruselu. Vyjednávání o dlouhodobém rozpočtu EU se stalo bojištěm o priority, kde proti sobě stojí potřeba omezovat výdaje na straně jedné a nutnost ekonomické pomoci či investic do obrany na straně druhé.

Situaci komplikuje také otázka společného dluhu, který byl vydán v reakci na pandemii. Řada evropských lídrů, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kritizuje tlak na rychlé splácení těchto závazků. Požadavky na rychlé vyrovnání dluhů v době, kdy se ekonomika potýká s novými krizemi, jsou podle nich kontraproduktivní a neúčelné.

Evropští lídři si jsou vědomi, že se nacházejí v jedinečném historickém okamžiku, kdy zájmy hlavních globálních mocností, jako jsou Spojené státy, Rusko a Čína, přímo odporují zájmům Evropy. Současná krize tak představuje pro unii nejen ekonomickou zátěž, ale i zásadní zkoušku politické soudržnosti a schopnosti jednotného postupu v nejistém globálním prostředí.