Neustálá karanténní opatření nejsou řešením, tvrdí odbornice. Nabízí jiný recept

Otázka, kterou si je třeba klást

Uvedené státy ve srovnání s ostatními utrpěly minimální ekonomické škody, poukazuje Sridharová. Vysvětluje, že na Tchaj-wanu nikdy neplatila plošná karanténa, zatímco ta ve Vietnamu, Číně a na Novém Zélandu byla včasná, krátká a přísná.

Čína s 1,4 miliardou obyvatel hlásí jen 4.634 úmrtí spojených s koronavirem, Vietnam, Tchaj-wan a Nový Zéland jich dohromady vykazují pouze 67, upozorňuje odbornice. Táže se, jak se těmto zemím podařilo nemoc covid-19 zkrotit, udržet funkční zdravotnictví a ekonomiku a společnost nad vodou.

"To je otázka, kterou bychom si měli všichni klást," pokračuje autorka komentáře. Připomíná, že například Británie zůstává po sedmi měsících v nekonečném cyklu karanténních opatření a média se nadále zaměřují na paralyzující debatu o závažnosti viru a optimální strategii.

Země podle expertky učinila chybu, když ke koronaviru přistoupila jako ke chřipce, karanténu vyhlásila pozdě a umožnila šíření viru v populaci jako běžnému nachlazení, tudíž ve chvíli, kdy se ukázala nebezpečnost nemoci a vláda reagovala, byl již promrhán čas.

V posledních měsících počty nakažených v Británii rostou a klesají, přičemž se zdálo, že v létě se podařilo zploštit křivku a dostat číslo R pod kontrolu, uvádí Sridharová. Kritizuje, že namísto nahrazení tvrdých opatření funkčním testování a trasováním, tedy přechodu od karantény celé populace ke karanténě osob vystavených viru, tamní vláda jen uvolnila restrikce bez záložního plánu a dokonce aktivně podporovala lidi k cestování do zahraničí, což vedlo k zavlečení viru zpět do země a novému řetězci infekcí.

Britská vláda považovala karanténu jako cosi, co problém vyřeší, ale karanténa sama o sobě zásadně vývoj nemění, pouze kupuje čas, tvrdí autorka komentáře. Dodává, že spolu s časem ale roste zmar a hněv, protože lidé začínají spojovat boj proti viru s pobytem doma a zavřenými živnostmi natolik, až začne zvonit varovný alarm a objeví se otázky, zda nepáchají opatření více škod než virus samotný a zda je správné omezit život milionů kvůli smrti tisíců.

Expertka nepovažuje za překvapivé, že ti, kteří tvrdí, že do vánoc může být život v normálu, že jde o volbu mezi ekonomikou a zdravím, že je virus je pro mladší 55 let prakticky neškodný, přičemž nabízejí snadná, přesvědčivá řešení, nalezli ve frustrované a deprimované společnosti dychtivé publikum. Podstata těchto apelů se dá shrnout jako "kolektivní imunita", "cílená ochrana" či "ochrana zranitelných", uvádí Sridharová. Vysvětluje, že podle tohoto argumentu je za situace, kdy virus zjevně představuje riziko pro staré a jedince s predispozicemi, nutné chránit právě tyto skupiny a ostatní nechat vrátit se k běžnému životu.

Snadné řešení neexistuje

"Naneštěstí tak snadné řešení neexistují," tvrdí autorka komentáře. Přiznává, že plán vypadá navenek dobře, ale v praxi naráží na hluboké problémy, především skutečnost, že chránit se musí nejen zranitelní, ale všichni členové jejich domácnosti a ti, s nimiž přicházejí do kontaktu. Stejně tak je těžké odlišit zdravé od zranitelných, protože hranice nevede pouze mezi věkovými skupinami, uvádí Sridharová. Připomíná, že covid má těžší průběh u lidí s nadváhou a příslušníku etnických menšin, navíc mnoho predispozic nemusí být patrných.

Odbornice také zmiňuje tvrzení, že víme jen málo o dopadech nákazy na lidi s mírným průběhem, jelikož virus nenapadá pouze plíce, ale také ledviny, játra, cévy a zřejmě i mozek a může způsobit dlouhodobé problémy rovněž mladým a zdravým, u kterých se mluví o "dlouhém covidu".

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Problémem může být i to, že imunita vůči koronaviru rychle mizí a jedinec se může znovu nakazit, tudíž za situace, kdy nevíme, jak dlouho imunita vůči nemoci vlastně trvá, je kolektivní imunita iluzorní a zřejmě bychom nedosáhli chvíle, kdy se izolovaní mohou bezpečně vrátit do života, míní autorka komentáře. Připomíná, že stále nejsme imunní vůči choleře, žluté zimnici, spalničkám, obrně, tuberkulóze, malárii či moru, ale zdravotnická opatření omezila jejich šíření do chvíle, než se objevila vakcína.

Malárie byla například hojně rozšířená na části území USA, než se ji v 50. letech podařilo vymýtit v masivní zdravotní kampani, kolektivní imunita vůči spalničkám je udržována jen díky vakcíně, což platí o mnoha dalších patogenech, které lidstvo trápí, upozorňuje Sridharová. Táže se, jak tedy naložit s koronavirem, než se objeví účinná vakcína.

"Odpovědí nesmí být pouze neustálé karantény s ohledem na velké ekonomické a společenské škody, které přinášejí," přiznává odbornice. Podílela se na nedávné studii, které navrhuje tři klíčové prvky pro zvládnutí viru.

Nejdůležitější je masivní systém testování, trasování a izolace, který zajišťuje výsledky do 24 hodin, vystopování nejméně 80 % kontaktů nakaženého a čtrnáctidenní izolaci těch, kteří s virem přišli do styku, deklaruje expertka. Dále zmiňuje jasná zdravotnická opatření pro všechny skupiny, jak se vyhnout kontaktu s virem, především maximální pobyt venku, vyhýbání se vnitřním, zalidněným a nevětraným prostorům, nošení roušek a dodržování odstupu, kde to je možné.

Stejně tak se Sridharová kloní k striktní kontrole hranic, aby nedocházelo k opětovnému zavlečení viru do zemí, kde se situace zlepší. "Tato pandemie je stále ve své první či druhé fázi. Čekat, že virus zázračně zmizí, umožnit mu průchod společností či zavádět neustálá karanténní opatření bez jasné strategie krom čekání na vakcínu jsou nepříliš optimální volby, které poškozují naše zdraví, naši ekonomiku a naší společnost," píše odbornice.

Autorka komentáře se závěrem táže, kdy se například Britové podívají na v úvodu zmíněné země a budou chtít následovat jejich postup - potlačení viru, otevření ekonomiky a obnovení pocitu běžného života.